1. X. 1905 (Z ulice dne 1. října 1905)
Klavírní sonátu zkomponoval Leoš Janáček ve spontánní reakci na dramatické události tzv. Volkstagu v Brně, kdy brněnští Němci protestovali proti požadavku Čechů na zřízení české univerzity v Brně. Během násilných potyček, kvůli kterým bylo pro potlačení chaosu ve městě povoláno četnictvo i vojsko, byl smrtelně zraněn český stolařský dělník František Pavlík. V den jeho smrti 2. října začal Janáček pracovat na třívěté sonátě; poslední větu (smuteční pochod) však spálil při zkoušce v den brněnské premiéry 27. ledna 1906 a po dalším provedení v Praze hodil rukopis skladby do Vltavy. První interpretka skladby, pianistka Ludmila Tučková, si naštěstí ponechala původní opis, na který upozornila v roce 1924. Díky tomu mohla být sonáta o zbylých dvou větách vydána tiskem.
Vznik: 2. 10. 1905 – 27. 1. 1906
První provedení: 27.1.1906, Brno, Besední dům, Ludmila Tučková
23.11.1924, Praha, Vinohradské divadlo, Jan Heřman
Části: 1. Předtucha, 2. Smrt
Durata 12 min.
