Leoš Janáček v datech

1855

První dětské zážitky. Později vzpomínané v autobiografii.

1859

Podzim 1859

v pěti letech začal chodit do hukvaldské obecné školy; během školní docházky pětkrát zapsán ve školní knize cti; první seznamování s hudbou v Hukvaldech (diskantistou na kůru, hraje Beethovenovy klavírní sonáty, základy hudební teorie), kde od r. 1848 působil otec Jiří Janáček jako samostatný učitel a chrámový hudebník;

1865

Malý Leoš přijíždí do Brna, aby se tu stal fundatistou kláštera na Starém Brně. (Fundatisté byli žáci, jejichž studium hradil klášter z darů.)

Léto 1865

ukončil obecnou školu a na otcovo přání odchází z Hukvald, aby získal důkladné vzdělání literního a hlavně hudebního učitele;
– s otcem navštívil Pavla Křížkovského ve Škrochovicích u Opavy; LJ předzpěvuje Křížkovskému z not, aby prokázal hudební zkušenosti a vlohy;
– přijat do fundace kroměřížské i starobrněnské, otec rozhodl pro pobyt ve fundaci Thurn-Vallesessina při augustiniánském klášteru na Starém Brně; tou dobou řídil starobrněnskou fundaci Pavel Křížkovský, osvícený kněz, hudebník a hudební skladatel, krajan, přátelsky nakloněn otci LJ;

Září

doprovázen matkou přijíždí do Brna, aby vstoupil do fundace na Starém Brně;
– ve fundaci se účastní sborového zpěvu (ve sboru je dle J. tvrzení i zápisu diskantistou, podle Křížkovského altistou, během pozdějších studií v Lipsku je veden jako první bas), občas vypomáhá u varhan, učí se ovládat hudební nástroje, kontrapunkt, generálbas a základy hudební teorie; vedle toho absolvuje školní vzdělání obecné a měšťanské;

Podzim

Jiří Janáček, otec LJ, zakládá na Hukvaldech zpěvácko-čtenářsky spolek, je jeho prvním sbormistrem;

1866

Březen 8.

umírá otec Jiří Janáček, poručníkem se stává strýc Jan Janáček (1810–1889), farář t. č. v Blazicích. Od této doby se datuje korespondence LJ se strýcem Janem; matka Amálie vykonává v Hukvaldech za zemřelého manžela varhanickou službu až do nástupu nového učitele (5. 10. 1866);

Léto

ve školním roce 1865/66 ukončil povinnou školní docházku na německé obecné škole na ul. Lackerwiese, později Školní (dnes Leitnerova-Jircháře);

Červenec–srpen

prázdniny tráví v Brně; svědkem tažení prusko-rakouského vojska Brnem; jako zpěváček zpívá na četných pohřbech;

Podzim

ve školním roce 1866/67 začal navštěvovat městskou (německou) reálku na Starém Brně (v dnes neexistující budově starobrněnské radnice); reálku absolvuje ve školním roce 1868/69;

V průběhu roku

s fundatisty účinkuje při chrámových hudebních produkcích, později (patrně 1867) též na veřejných koncertech – v Lužánkách (klavírní doprovazeč) a při divadelních představeních v Redutě (sborista);

1867

Duben 30.

J. vzpomíná, že zpíval ve sboru v Meyerbeerově opeře Prorok; ta však nebyla v době J. působení ve sboru fundatistů prováděna; v r. 1867 se v Brně hrála Meyerbeerova Afričanka;

Jaro

pravděpodobná doba J. vystoupení v pěveckém sóle vedle Marie Hřímalé v Beethovenově mši in D a jako klavírního doprovazeče Eleonory z Ehrenbergrů při koncertě v Lužánkách;

Léto

s největší pravděpodobností navštívila J. v Brně jeho matka Amálie;

Říjen 10.

spolu s fundatisty účinkuje za řízení Křížkovského při provedení Cherubiniho mše C dur na Petrově;

1868

Začátek roku?

delší nemoc, zanedbaná školní docházka, špatné vysvědčení; rozkol mezi strýcem a synovcem, pravděpodobně následovala návštěva strýce Jana v Brně;

Po 5. červenci

Janáček píše strýci Janovi smířlivý dopis;

Prázdniny

tráví opět v Brně;

Srpen 19.

dopisem prosí strýce Jana o nové šaty k nadcházejícím klášterním oslavám svátku sv. Augustina;

1869

Únor 14.

jako fundatista – modráček se účastní cyrilometodějských oslav na Petrově a u dominikánů; chrámové hudební produkce řídí Pavel Křížkovský;

Květen 26.

píše strýci Janovi nacionálně laděnou báseň „Vrahům!“ a prosí o slovanský šat;

Červenec 3.

s P. Křížkovským a fundatisty odjíždí na Velehrad, kde se 5.–12. července konají slavnosti k uctění tisíciletého jubilea úmrtí sv. Cyrila; řízením hudebních oslav je pověřen Pavel Křížkovský; první zaznamenaný honorář za J. umělecké vystoupení na manifestačních oslavách slovanských věrozvěstů;

Červenec 8.

řádně uzavřel studium na starobrněnské reálce (vysvědčení z 31. 7.) a tím se skončil jeho pobyt ve starobrněnském klášteře; fundaci fakticky opustil ještě před ukončením studií, neboť J. začal mutovat a podle stanov ústavu nemohl být již dále veden jako fundatista; s pomocí a finančním přispěním P. Křížkovského našel podnájem v sousedním domě (na jeho místě stojí dnes budova Mendlovo nám. 2) a klášterní zaopatření vynahrazoval výpomocemi na kůru; s klášterem a jeho hudebním provozem zůstane spjatý do konce 80. let 19. stol;

Srpen 6.

píše strýci Janovi a prosí, aby směl po čtyřech letech poprvé domů;

V létě

navštívil matku Amálii v Příboře, kam se nedlouho (konec 1866) po smrti J. otce odstěhovala;
– prázdniny tráví u strýce Jana J., faráře v Blazicích;

Září

zahájil studia na c.k. ústavu ku vzdělávání učitelů v Brně; (do 1878 sídlil ústav v budově minoritského kláštera); studia ukončil ve šk. roce 1871/72; zvláštní pozornost věnoval psychologii, kterou na ústavu přednášel prof. Parte, tehdejší ředitel ústavu;

1870

Prázdniny

trávil u strýce Jana J. ve Vnorovech (tehdy Znorovech), kam bude příležitostně zajíždět až do strýcovy smrti (1889); zde poprvé poznává rázovité Slovácko;

1871

získal stipendium 100 zlatých na studium učitelského ústavu (do 1872); stipendium znamenalo větší finanční nezávislost na dosavadní podpoře strýce Jana;

1872

Květen 6.

účastnil se hudební besedy, kterou pořádal spolek Zora; na vystoupení se podílela též Beseda brněnská (BB) a Svatopluk;

Červenec 20.

ukončil studium na učitelském ústavu; prozatímní vysvědčení je datováno 24. 7. t.r., řádné vysvědčení teprve 3. 2. 1874. V té době se stal ředitelem učitelského ústavu Emilián Schulz, J. pozdější tchán;

Srpen

od na kůru starobrněnského kostela vypomáhá při nácviku a hudebních produkcích a po odchodu Pavla Křížkovského do Olomouce (oficiálně v listopadu 1872, fakticky již začátkem října t.r.) je ustanoven jeho nástupcem ve funkci ředitele starobrněnského kůru (chorregent, dirigent, varhaník); s touto činností není spjata žádná pravidelná finanční odměna;

Podzim

učí se francouzštinu (do června 1873, poté ještě 1883, 1884);

Listopad 25.

stal se výpomocným (a neplaceným) učitelem-praktikantem na c.k. slovanském ústavu ku vzdělávání učitelů a placeným učitelem hudby na cvičné škole tohoto ústavu; zde bude působit dva roky (do 1874);

1873

Leden 19.

při besedě Svatopluku J. účinkuje jako klavírní doprovazeč houslisty O. Kopeckého; J. je uváděn v souvislosti se Svatoplukem již v srpnu 1872, kdy ho předseda spolku dr. Illner navrhoval jako budoucího sbormistra;

Únor 13.

sbormistrem řemeslnické besedy Svatopluk (zal. 1868), v jejímž čele působil do r. 1876; produkce se konají zpočátku v hostinci U bílého kříže (ul. Pekařská), později v Besedním domě; J. se aktivně účastní jak uměleckých podniků, které se snaží oprostit od zábavně tanečního charakteru, tak i spolkového života, zvláště přednášek a výletů; proměnu vlastenecky zaměřené řemeslnické besedy na těleso s cíli uměleckými záhy komentují jak noviny, tak i pražský odborný tisk (hudební časopis Dalibor);
– pro Svatopluk vytvořil v období 1873–1876 vokální skladby, z nichž některé (Když mě nechceš, což je víc?, Divím se milému, Vínek stonulý, Osudu neujdeš, Na košatej jedli dva holubi seďá) nelze datovat jinak, než rozmezím let 1873–1876;

Duben 3.

otevřen Besední dům (BD), který je od počátku své existence chápán jako bašta českého kulturního, vzdělávacího a spolkového života;

Duben do 27.

složil mužsky sbor Orání na text lidové písně a provedl se sborem Svatopluku 27. dubna t.r. (sborová skladba – původně součást cyklu uváděného pod názvem „Ohlas národních písní“– patří do cyklu ohlášeného názvem „Tři popěvky“, též „ Tři písně“);

Duben 27.

se sborem Svatopluku provedl v hostinci U bílého kříže svůj mužský sbor Orání a sbor Ženich vnucený na srbský lidový text. Skladba s názvem Ženich vnucený se nedochovala;

Červen do 24.

na text neznámého autora složil mužsky sbor Válečná; nejdříve jako mužsky sbor à cappella, a poté – k příležitosti svěcení praporu při oslavě pětiletého trvání besedy Svatopluk – jej znovu zpracoval jako sborovou skladbu s instrumentálním doprovodem; premiéra zazněla téhož roku v J. nastudování a provedení;

Červenec 5.

první uvedení sboru à cappella Válečná (1873), Svatopluk, řídil J., provedeno v BD;

Říjen

vznikl mužský sbor Nestálost lásky na text lidové písně; sbor J. nastudoval a provedl t.r.; o rok později uvede se Svatoplukem ve Šlapanicích stejnou skladbu společně se sbory Orání a Osamělá bez těchy (1874) pod názvem „Tři písně“;

Ve školním roce 1873/74

poslouchal přednášky o českém jazyce a literatuře na Moravské zemské akademii (Mährische Landesakademie) u prof. Antonína Matzenauera;

Listopad 9.

v hostinci U bílého kříže v Brně provedl Svatopluk za J. řízení premiéru mužského sboru Nestálost lásky; J. přispěním bylo do této koncertní besedy zařazeno provedení Marseillaisy;

1874

Leden

pilně studuje a připravuje se k podzimnímu odchodu na pražskou varhanickou školu;

Leden 12.

získal od Křížkovského skvělé doporučení a osvědčení o svých mimořádných hudebních schopnostech;

Únor 3.

obdržel vysvědčení o zkouškách, které vykonal na učitelském ústavu již 20. července 1872 a na jejichž základě získal prozatímní vysvědčení;

Únor do 13.

složil mužský sbor Osamělá bez těchy na text slovenské lidové písně; provedl jej se Svatoplukem t.r. ještě jednou jako součást cyklu „Tři písně“ (Orání, Nestálost lásky, Osamělá bez těchy); ke sboru se znovu vrátil 1898 a 1925 a přepracoval jej;

Březen 8.

se sborem Svatopluku provedl a dirigoval premiéru svého mužského sboru Osamělá bez těchy; na tomto koncertě podruhé proveden sbor Orání; na koncertě J. vystoupil též jako pianista při uvedení klavírního tria nezjištěného autora (další program: P. Křížkovský „Cyril a Metoděj“);

Duben 1.–6.

pro velikonoční týden připravil pro starobrněnský kůr Křížkovského mši a další dobové skladby, za jejichž nastudování a provedení získal velké uznání;

Červenec 6.

jednoroční kurs českého jazyka a literatury na Moravské zemské akademii zakončil zkouškou způsobilosti pro obecné a měšťanské školy s vyučovacím jazykem českým;

Červenec 8.

stává se členem Čtenářského spolku v Brně, nejvýznamnějšího brněnského společenského střediska. Sám, později i se svou chotí Zdenkou, pilně navštěvoval jeho přednášky a vzdělávací i umělecké pořady; na půdě Čtenářského spolku se uskutečnily premiéry některých J. skladeb;

Červenec 15.

sděluje čas. Dalibor, že J. měl od zemského výboru získat finanční podporu ke studiu na pražské varhanické škole;

Září 6.

řemeslnická beseda Svatopluk za J. řízení provedla ve Šlapanicích jeho cyklus „Tři písně“ (mužské sbory Orání, Nestálost lásky a Osamělá bez těchy) a nové znění Válečné;

Říjen

na c. k. slovanském ústavu ku vzdělávání učitelů složil po dvouleté praxi zkoušku učitelské způsobilosti pro školy národní a občanské (vysvědčení datováno 18. 11. 1874); jmenován prozatímním učitelem na c. k. ústavu ku vzdělávání učitelů, kde bude působit až do r. 1904;

Složil zkoušky u prof. F. Blažka a byl přijat na pražskou varhanickou školu;

Říjen

začátek stal se posluchačem varhanické školy v Praze za ředitelství Františka Z. Skuherského. Studoval ve školním roce 1874/75 dva ročníky kontrakcí. Bydlel ve Štěpánské ul. č. 50; tou dobou studují v Praze i jeho spolužáci – fundatisté (Fr. Bílý, Franc. Jokl a L. Čech), s nimiž J. pojí studentská sounáležitost;
– počátek zajmu o ruštinu; azbukou píše do školních sešitů poznámky osobního rázu;
– milostné vzplanutí k Ludmile Rudišově, kterou znal již z Brna; učil ji hře na klavír;
– během pražského studia J. vytvořil četná cvičení a drobné skladby, dochované v tzv. Sborníku skladeb z pražských studií; ze skladeb, vzniklých během pražských studií, jsou významné Zvuky ku památce Förchtgotta-Tovačovského (červen 1875) Předehra (červen 1875), Varyto (červen 1875), Chorální fantazie (červenec 1875);
– v té době mohl v Praze slyšet zajímavé koncerty – vedle četných skladeb Ant. Dvořáka též klavírní recitály i skladby Antona Rubinštejna, Lisztovu Legendu o sv. Alžbětě, Wagnerovu předehru k Tristanovi, Fibichovy symfonické básně, houslový koncert a melodram Štědrý den. Kromě toho také reformní chrámovou hudbu, provozovanou na kůru sv. Vojtěcha, řízeného Josefem Forstrem;
– seznámil se s Antonínem Dvořákem, tehdy varhaníkem kostela sv. Vojtěcha v Praze; umělecké spříznění a vřelý přátelský vztah ke Dvořákovi potrvá celý život; J. bezmezná důvěra k tomuto skladateli položila základy dvořákovskému kultu, který J. vypěstoval během svého působení v Besedě brněnské;
– seznámil se s Ferdinandem Lehnerem, vydavatelem čsp. Cecilie a zastáncem ceciliánské reformy církevní hudby; stane se přispěvatelem čsp. Cecilie a v roce 1881 harmonizuje 10 českých církevních zpěvů z Lehnerova mešního kancionálu; Lehner považoval J. za svého chráněnce a kupř. hned z počátku J. pražských studií mu zaopatřil cvičný klavír;

Říjen

18. J. zvolen čestným členem Svatopluku;

Prosinec od 3.

čte Durdíkovu Všeobecnou estetiku; studium ukončil s přestávkami až 1876;

Prosinec do 29.

během studií na pražské varhanické škole složil několik menších liturgických děl, mezi nimiž Graduale „Speciosus forma“ je první dochovanou skladbou tohoto druhu;

1875

Leden

studuje Ambrosovy Dějiny hudby;

Leden 5.

první J. odborný článek (o Pavlu Křížkovském), publikovaný v čsp. Cecilie; počátek J. literární a hudebně kritické činnosti;

Leden 24.

J. píše negativní kritiku na Skuherského provedení gregoriánské mše (uveřejněna v Cecilii, 2., březen 1875, s. 21–22);

Březen

studuje Zimmermannovu Všeobecnou estetiku, vrátí se k ní v době lipských studií;

Březen 9.

„vyloučen“ z pražské varhanické školy – důsledek J. nepříznivé kritiky;

Březen 21.–29.

velikonoční prázdniny strávil v Brně; pro velikonoční oslavy ve starobrněnském kostele připravil skladby Palestrinovy, Lassovy, Handla-Galluse, da Vittorii, Křížkovského ad.;

Velikonoce

po smířil se se Skuherským a vrátil se zpět na pražskou varhanickou školu;

Duben 4.

navštívil benefiční smetanovský koncert na Žofíně, na němž je hluchý mistr přítomen červenec 22., 23. varhanickou školu absolvoval zkouškou a veřejným provedením své Chorální fantazie a Bachovy Toccaty a fugy C dur; vysvědčení datováno 24. 7. 1875;

Červenec do 27.

opouští Prahu;

Prázdniny

putování po Moravě: Břeclav, Moravský Písek, Vnorovy, Strážnice, Velká; J. se důkladně seznamuje s lidovými, především hudebními specifiky Slovácka;
– první studentské lásky, zvláště později vzpomínaná (ve fejetonu „Děvče z Tater“) Běta Gazárková;

Srpen od 8.

ujímá se opět řízení produkcí starobrněnského kůru;

Srpen 22.

společné demonstrativní vystoupení sborů Besedy brněnské (BB), Svatopluku, Zory a starobrněnských fundatistů; J. vyzyvatelem této spojené zábavy BB, konané ve prospěch podpůrného spolku Radhošť;

Září

konec pro zábavu tělocvičné jednoty Sokol nacvičil a provedl s členy několik lehčích sborů;

Říjen 13.–17.

v Praze složil státní zkoušky z hudby na středních školách a na učitelských ústavech – ze zpěvu, hry na klavír a varhany. Na jejich základě v srpnu 1876 jmenován provizorním učitelem hudby;

Pustil se do překladu 3. knihy Zimmermannovy Všeobecné estetiky, ale zůstává pouze u záměru;

Říjen, konec

J. písemně potvrzuje, že opět přijímá sbormistrovství Svatopluku, přerušené studiemi v Praze;

Listopad 1.

organizoval mohutnou pěveckou manifestaci k uctění památky Josefa Dobrovského. U jeho hrobu na svatováclavském starobrněnském hřbitově provedena Křížkovského „Zahrada Boží“;

Listopad do 23.

zkomponoval dvě Znělky pro 4 housle; skladby zůstaly za J. života neprovedeny, premiéry 18. 10. 1958 a 5. 10. 1988 Brno;

1876

Tento rok

pravděpodobně vznikla sborová skladba na srbský lidový text Osudu neujdeš a mužského sboru Na košatej jedli dva holubi seďá (lidový text); datum prvního uvedení neznámé;

Leden 4.
jmenován výpomocným učitelem hudby na dobu určitou;

Leden do 6.
vznikl mužský sbor Láska opravdivá (na slova slovenské lidové písně);

Leden 23.

besedě Svatopluku v Besedním domě (BD) provedeny J. tři vokální skladby: Láska opravdivá, Když mě nechceš, což je víc? a Orání pod názvem „Tři popěvky“;
– Sbor Orání, dříve uvádějící cyklus Ohlas národních písní, J. zařadil do jiného souboru pod názvem „Tři popěvky“; naopak sbor Láska opravdivá, zařazen do cyklu Ohlas národních písní, tehdy zazněl pod souhrnným názvem „Tři popěvky“;
– Zda skladba Když mě nechceš, což je víc? byla uvedena jako mužský sbor nebo jako píseň s doprovodem klavíru je nejisté; dochovala se jako píseň pro tenor a klavírní doprovod;

Únor do 23.

zkomponoval mužský sbor Zpěvná duma (na slova Fr. L. Čelakovského) a navrhl pro svůj inaugurační koncert s BB; skladba vznikla pravděpodobně v těsné blízkosti jejího prvního uvedení;

Únor 3.

zvolen sbormistrem Filharmonického spolku Beseda brněnská (BB), pro nějž napíše mužský sbor Zpěvná duma;
– sbormistrem BB do r. 1888, ve svazku s BB do r. 1890 (sbormistr a později též ředitel její hudební školy) s přestávkou v letech 1879–1881; vedle sbormistrovství BB ještě celý rok povede také Svatopluk. V obou spolcích se J. účastní též spolkových zábav a výletů, pořádaných mimo umělecký program;

Únor 16.

začal studium Helmholtzovy Lehre von den Tonempfindungen, ukončí je v lednu 1879;

Únor 26.

vstoupil do Sokola, jemuž později (1893) věnuje skladbu Hudba pro kroužení kužely (premiéra se uskuteční 1893 v BD); jaro J. vytvořil ochotnický sbor, s nímž provedl v chrámu sv. Michala skladby Palestrinovy, da Vittorii aj. Koncert v kostele, pokládaném za „slovanský“, vzbudil velkou pozornost;

Duben 3.

premiéra mužského sboru Zpěvná duma (na slova Fr. L. Čelakovského) na koncertě BB, kde se J. představil jako její nový sbormistr;

Tento rok

• ve hře na klavír žákem Amálie Wickenhauserové-Nerudové, s níž bude v následujících dvou letech pořádat komorní koncerty a koncertně vystupovat jako pianista a komorní hráč;

Červenec 14. až srpen 22.

prázdniny mimo Brno; po návratu do Brna začal zkoušet se sborem Svatopluku;

Srpen 30.

jmenován provizorním učitelem hudby s povinnostmi cvičného učitele na učitelském ústavu s podmínkou, že vykoná do roka též zkoušku z houslové hry; tu složil 7. 11. 1878;
srpen 30., 31.
J. účinkuje na koncertě starobrněnského kůru (za řízení Křížkovského), při němž jsou svěceny a kolaudovány nové varhany;

Říjen 15.

beseda Svatopluku, na níž za J. řízení provedeny sbory Arnošta Förchtgotta-Tovačovskeho. Koncert uspořádán k uctění skladatelovy památky; J. poslední vystoupení se sborem Svatopluku, který dovedl k vysokým uměleckým úspěchům;

Listopad 13.

premiéra úvodu k J. melodramu Smrt podle stejnojmenné Lermontovovy básně. Ani skladba, ani onen premiérovaný úvod se nedochovaly;

1877

Leden 5.

V čsp. Cecilie vyšla první J. teoretická stať Všelijaká objasnění melodická a harmonická, část první; druhá část vyjde v březnu t.r.;

Leden 6.

první komorní koncert v pořadatelství Janáčka a Amálie Wickenhauserové, J. hraje klavírní part Mendelssohnova tria c moll;

Leden 14.

druhý komorní koncert Janáčka a Wickenhauserové, J. hraje Beethovenovu sonátu F dur pro klavír a housle; na koncertě zazní Brahmsův klavírní kvintet op. 34, jehož analýzu (pod názvem „Kvintet Brahmsů“) hned po provedení díla J. uveřejnil v Moravské orlici; rozbor skladby vycházel v denním tisku na pokračování a nebyl publikován do konce; závěrečná část se nedochovala ani v rukopise;

Leden 18.

J. navrhuje, aby Beseda brněnská (BB) smluvně angažovala pro své koncerty stabilní smyčcové hráče. Návrh přijat a tak dočasně vytvořena náhrada za dosud neexistující stálý profesionální orchestr;

Únor

v čsp. Cecilie vyšla J. první skladba tiskem – Exaudi Deus, moteto pro smíšený sbor;

Poznal Zdenku Schulzovou, dceru ředitele učitelského ústavu Emiliána Schulze; stal se jejím učitelem hry na klavír;

Jaro

v zastoupení sbormistra Jana Nesvadby učí ve Vesniných školách zpěv;

Byl přispívajícím členem spolku Vesna; do Vesny jako střediska českého vzdělávání, osvěty a šíření národopisu přiveden prostřednictvím svých přátel Fr. Dlouhého a J. L. Šichana; na půdě Vesny se uskuteční premiéry některých J. děl, od 1882 zde bude vyučovat J. tchán Emilián Schulz, s Vesnou budou spjaty později také Zdenka J. a především dcera Olga; v dlouholetém řediteli Vesny Fr. Marešovi najde přítele na celý život;

Březen 21.

s Vesnou a jejím sborem vystoupil na zábavě v sále sokolovny;

Červen 10.

se sborem BB podnikl výlet do Adamova (zpíváno při mši), na Býčí skálu;

Červen 20. – Červenec 13.

v letních měsících v Praze, žákem? Fr. Skuherského (pražská varhanická škola), u něhož se vzdělával v hudebních formách;

Červenec

v čsp. Cecilie IV. vydal metodickou studii Základové, jimiž se řídí vyučování na slovanských průpravnách učitelských v Brně;

Červenec do 15.

na slova Karla Kučery napsal Slavnostní sbor k položení základního kamene c. k. slovanského ústavu ku vzdělávání učitelů (příležitostné první provedení 15. 7.); v tomtéž roce sbor proveden ještě jednou na koncertě BB dne 28. 10. za účasti cca 250 pěvců (mužský i ženský sbor), mezi nimiž byli i posluchači učitelského ústavu, koncert řídil J;

Říjen 7.

Amálie Wickenhauserová uspořádala v Redutě koncert, na němž mj. společně s J. provedla Schumannovo Andante con variazioni pro 2 klavíry;

Říjen 28.

na koncertě BB hrál jako pianista Mendelssohnův Klavírní koncert g moll (jiné prameny uvádějí Capriccio h moll op. 22) a týž večer s Amálii Wickenhauserovou Rubinštejnovu Fantazii pro 2 klavíry;

Prosinec

upravil čtyři z Dvořákových Moravských dvojzpěvů pro smíšený sbor a klavír; první uvedení těchto čtyř dvojzpěvů (v J. úpravě) se uskutečnilo 2. prosince 1877 v BB za J. řízení.; úprava dalších dvou dvojzpěvů vznikla do listopadu 1884, kdy byly též premiérovány;

Prosinec do 2.

dokončil Suitu pro smyčce; premiéra t.r. v Besedním domě;

Prosinec 2.

první uvedení J. Suity pro smyčce a čtyř čísel z Moravských dvojzpěvů v J. úpravě pro klavír a smíšený sbor; koncert v pořadatelství BB, J. díla nastudoval a řídil provedení;

Do konce roku

provede zásadní repertoárové změny a povznese žánrovou skladbu koncertů BB; důsledně oddělí spolkovou činnost koncertní a zábavnou;
– BB se za J. vedení stane uměleckým útočištěm Dvořákovy hudby, vedle níž jsou prováděna díla Mozartova, Bachova, Smetanova, Lisztova, Rubinštejnova, Čajkovskeho; J. přivedl na koncerty BB též významné interpretační umělce; prosadil rozšíření sboru o dámský odbor, pokusil se vytvořit stálý orchestr, zasadil se o pořádání komorních koncertů a koncertů tzv. populárního typu; J. nároky na umělecké povzneseni BB se ne vždy setkávaly s pochopením řídícího výboru spolku, který trval i na zábavnějším charakteru produkcí;
– ve školním roce 1877/78 učitelem hudby též na slovanském ústavu učitelek;

1878

Leden 6., 13.

dva komorní koncerty Leoše Janáčka a Amálie Wickenhauserové; na prvním hraje J. Rubinštejnovo trio F dur op. 15, na druhém Saint-Saënsovo klavírní trio f moll;

Duben 14.

s Besedou brněnskou (BB) provedl Mozartovo Requiem; provedení vzbudilo velký ohlas;
léto
píše Antonu Rubinštejnovi do Petrohradu, u něhož chce studovat klavírní hru; žádá o stipendium; dopis bez odezvy se po roce vrátil zpět;

Červenec 24. – 26.

v Praze (pravděpodobně setkání se Skuherským, návštěva Dvořáka);

Červenec 26. – Srpen začátek

cesta do Německa; v Praze se setkal s Dvořákem a pak odjel do varhanářské dílny Steinmeyer v Oettingenách, která postavila nové varhany pro starobrněnský kůr; navštívil též Mnichov, výlet ke Stahrenbergskému jezeru, poznal Harz a navštívil svého bratra v Thale; do Brna se vrátil přes Prahu;

Srpen do 24.

během srpna složil Idylu pro smyčcový orchestr (prem. 15. 12. t.r.);

Září do 15.

složil Slavnostní sbor ku svěcení nové budovy c.k. slovanského ústavu ku vzdělávání učitelů (první provedení 15. 9. t.r.);

V průběhu roku

v budově učitelského ústavu organizuje komorní koncerty;

Listopad 7.

vykonal doplňovací státní zkoušku ze hry na housle (doplnění zkoušek z r. 1875);

Listopad 11.

uznána J. způsobilost vyučovat hudbu na učitelských ústavech; J. se definitivně stává učitelem hudby;

Prosinec 6.

pod názvem Sarabanda byla provedena 3. věta ze Suity pro smyčce (z r. 1877) na akademii učitelského ústavu jako smyčcový kvartet (věty původně pojmenovány podle starých tanců); součástí akademie byla též J. improvizace varhanní fantazie;

Prosinec 15.

na koncertu BB diriguje jako premiéru svou Idylu (1878); na stejném koncertu zazněly Slovanské tance (č. 1 a 3) za řízení Antonína Dvořáka a za Dvořákova klavírního doprovodu provedeny jeho mužské sbory; J. jako pianista hrál Saint-Saënsův klavírní koncert op. 22; o (pravděpodobně) první uměleckou návštěvu A. Dvořáka Brna se zasloužil J., který vtiskl koncertu slavnostní ráz;

1879

Leden 5.

J. hraje na komorním koncertě Besedy brněnské (BB) Rubinštejnův klavírní kvintet g moll a sonátu F dur pro dva klavíry Wilhelma Friedemanna Bacha (společně s A. Wickenhauserovou);

Leden 12.

poslední společný koncert J. a Wickenhauserové: Reineckeho úprava Schumannova Manfreda pro dva klavíry a klavírní trio B dur W. Bargiela;

Březen 2.

na akademii učitelského ústavu J. improvizoval na varhany fantazii a společně se Zdenkou Schulzovou zahráli Dvořákovy Slovanské tance;

Duben 2.

s BB nastudoval a provedl Beethovenovu Missu solemnis; ohlas koncertu byl mimořádný;

Duben 12.

František Zdeněk Skuherský vystavil dobrozdání o J. hudebním školení a talentu pro ředitelství c.k. slovanského ústavu ku vzdělávání učitelů, čímž podpořil J. žádost o dovolenou za účelem studií v Lipsku;

Duben 24.

J. řídil mši při oslavě stříbrné císařovy svatby;

Květen 18.

na akademii učitelského ústavu provedli J. a Zdenka Schulzová. Dvořákův 8. slovanský tanec pro klavír na 4 ruce;

Červen 23.

poprvé ve Vídni; na ministerstvu se informuje o osudu své žádosti o dovolenou, kterou podal v dubnu t.r.;

Červenec 17.

J. obdržel dovolenou na první semestr šk. roku 1879/80 s podmínkou, že ministerstvu nevzniknou výlohy se zastupujícím učitelem;

Srpen ?

neoficiálně požádal paní Schulzovou o ruku mladé Zdenky Schulzové; zasnoubení oznámeno až v červenci 1880;

Srpen 31.

jako koncertní pianista vystoupil se Smetanovými Českými tanci při oslavách 10tileteho trvání podpůrného spolku Radhošť;

Září 8.–9.

J. koncertní cesta do Rožnova na akademii, pořádané k odhalení pomníku Fr. Palackého; J. hraje své klavírní Dumky (dnes nezvěstné), Smetanovy České tance a doprovází pěvecké vystoupení Marie Červinkové-Riegrové;

Janáčkova matka Amálie bydlí v Brně v Měšťanské ulici 15, dnes Mendlovo nám.;
– ukončeno první J. sbormistrovské období v BB;

Září 17.

J. závazná přihláška ke studiu na lipské konzervatoři; koncem září odjíždí přes Prahu do Lipska;

Říjen od 1.

v Lipsku, najímá si ubytování v Plauensche Strasse č. 1;
– studuje hru na varhany a klavír a kompozici na královské konzervatoři v Lipsku (od října 1779 do konce února 1880); kromě toho navštěvuje přednášky O. Paula na lipské univerzitě (v té době zde začal působit W. Wundt);
– během lipských studií napsal mnoho cvičných skladeb, z nichž se velká část nedochovala. Zůstaly pouze: Romance pro housle a klavír (listopad 1879) a Variace pro klavír B dur „Zdenčiny variace“ z konce ledna 1880; nově objeveny dobové opisy J. 3 klavírních fug (prem. 2008);
– v Lipsku se účastnil hudebního dění (koncerty v Gewandhausu, duchovní koncerty u sv. Tomáše zvaná moteta, komorní, sólistické a konzervatorní koncerty), které glosoval do svého zápisníku i do zachovaných koncertních programů; z lipských studií se dochovaly J. dopisy Zdence Schulzové v počtu 130, přičemž J. často v jeden den napsal dopis na několik pokračování;
– v Lipsku slyší především historickou hudbu sborovou i instrumentální a klasický repertoár; operní produkce míjí; z interpretů ho nejvíce zaujme Anton Rubinštejn, cení si Clary Schumannové, pozornost věnuje Edvardu Griegovi a dirigentu Arthuru Nikischovi;

Listopad

pomýšlí na studia v Paříži; znovu se k této myšlence vrací o Velikonocích (chce odejít studovat k Saint-Saënsovi), leč k tomu nikdy nedošlo;

Listopad od 25.

soukromě začal studovat Berliozovu nauku o instrumentaci;

Prosinec 6.

Oskar Paul, jehož přednášky na lipské univerzitě navštěvoval a který J. vyučoval na lipské konzervatoři, vystavil J. osvědčení o absolvovaném pensu učiva a o jeho mimořádné muzikální vyspělosti;

Vánoce

tráví v Brně ve společnosti Zdenky a rodiny Schulzovy;

1880

Leden 6.

Dvořák řídil na koncertě BB svou Symfonii F dur a 1. Rapsodii. Dvořákovský koncert se uskutečnil za J. nepřítomnosti;

Leden 8.

v Lipsku dokončil klavírní Zdenčin menuet; skladba je ztracena;

Leden 25.

J. obdržel od ministerstva další půlroční dovolenou, která mu umožnila pokračovat ve studiích, tentokrát již ve Vídni;

Leden 29. – Únor 22.

složil Variace pro klavír B dur, nazvané Thema con variazioni s podtitulem „Zdenčiny variace“, skladba se dochovala, J. ji ale v Lipsku veřejně neprovedl;

Únor 24.

poslední J. dopis z Lipska, adresovaný Zdence; dobu mezi Lipskem a Vídni tráví J. v Brně;

Březen 31.

přijíždí do Vídně a druhý den si najímá pokoj a cvičný klavír v Riemerstrasse. č. 9; během vídeňských studií vznikla řada cvičných skladeb, nedochovala se s výjimkou jediné (Dumka) žádná a doklady o jejich provádění se vztahuji jen na Houslovou sonátu č. 2 ; J. skladby z vídeňských studií jsou zmiňovány v jeho listech Zdence Schulzové, jíž během dvou měsíců napsal 43 samostatně datovaných dopisů;

Duben – Květen

studium klavíru a kompozice v II. ročníku vídeňské konzervatoře (od 1. dubna do 2. června 1880); ve stejném ročníku studovali Julius Korngold a Franz Schalk;

Duben 14.

poprvé navštívil operní představení – Čarostřelce K. M. von Webera v provedení vídeňské Dvorní opery;

Duben 16.

z Vídně jede na neděli do Brna. Do Vídně se vrací 20. dubna;

Duben 20. – Květen 13.

komponuje Houslovou sonátu č. 2 (nedochována), Smyčcový kvartet (nedochován) a cyklus Frühlingslieder (nedochováno); Dumka pro housle a klavír je patrně také z tohoto období, i když pro to chybí jakýkoli doklad. Na rozdíl od většiny skladeb lipského a vídeňského období se Dumka dochovala; její premiéra se uskutečnila 8. 3. 1885 v Brně na koncertě Jednoty pro zvelebení církevní hudby na Moravě;

Duben 21. – Květen 7.

komponuje cyklus písní na texty V. Zusnera Frühlingslieder (a zadává je do soutěže o Zusnerovu cenu); písně se nedochovaly a k veřejnému provedení nikdy nedošlo;

Duben 24.

dopisem z Vídně písemně opět přijímá sbormistrovství BB, klade si ale podmínku, že bude řídit jen koncerty, nikoli hudební zábavy;

Duben 30.

nová cesta do Brna s návratem do Vídně 4. května;

Květen 11.

cyklus Frühlingslieder na Zusnerovy básně odevzdal do konkursu;

Květen 14.

jmenován skutečným učitelem hudby;

Květen 24.

obdržel vysvědčení o studiu na lipské konzervatoři;
– na svatodušní svátky odjel do Brna;

Květen 28.

v sále vídeňské konzervatoře provedl spolu s houslistou Viktorem Herzfeldem druhou větu své již dokončené Houslové sonáty č. 2. Provedení skladby bylo chápáno jako zkouška, po jejímž úspěšném absolutoriu se mohl přihlásit skladbou do konkursu o čestnou medaili konzervatoře. Komise J. do konkursu nepřipustila; jednou z J. reakcí na vídeňský neúspěch je touha odejit do Prahy ke Dvořákovi; nerealizováno;

Květen 30.

Franz Krenn, J. učitel kompozice, vystavil dobrozdání o J. studiu na vídeňské konzervatoři a jeho schopnostech hudebníka;

Červen 2.

nevyčkal výsledků Zusnerovy soutěže, ukončil studium na konzervatoři a opustil Vídeň; po skončených studiích návštěva strýce Jana ve slováckých Vnorovech;

Červen 12.

cyklus Frühlingslieder neobdržel ocenění;
po návratu do Brna se vrátil:
– k povinnostem na učitelském ústavu (kde jmenován řádným učitelem),
– k umělecké a organizační práci v Besedě brněnské (nejpozději 26. června);
– k řízení starobrněnského kůru, kde ho po dobu nepřítomnosti zastupoval Metoděj Janíček;
– tou dobou bydlí v ul. Měšťanská 49 (dnes Křížová ul.) u Freyschlagů naproti Modrému lvu (hostinec „u Modrého lva“ i Freyschlagův dům dnes již neexistuji);

Červenec 1.

veřejně oznámeno zasnoubení LJ se Zdenkou Schulzovou;

Červenec 22.

J. řídil sbory, když BB zpívala při císařově návštěvě Brna;

Září do 18.

zkomponoval smíšený sbor Píseň v jeseni na text Jaroslava Vrchlického a věnoval jej BB k 20tiletému výročí trvání (premiéra 12. prosince 1880 na koncertě BB za řízení autora). Sbor zazněl společně s Idylou pro smyčcový orchestr, jejíž premiéra byla již 1878;

Říjen 12.

do Moravské orlice píše svou první kritiku operního představení: Gounodova Fausta a Markétky;

Prosinec 12.

na koncertě Besedy brněnské dirigoval Smetanovu Vltavu a uvedl premiéru svého smíšeného sboru Píseň v jeseni (1880); kromě toho na koncertě zazněla též Idyla (1878);

1881

Janáček se žení! Nevěstou je Zdeňka Schulzová, dcera jeho ředitele učitelského ústavu, kterou Janáček učil hře na klavír.

V Brně i díky Janáčkovi vzniká varhanická škola a on je zvolen jejím ředitelem.

Leden

první neshody s Besedou brněnskou – po provedení sboru Píseň v jeseni. Po celý rok nebude J. v BB působit;

Leden 6.

v BD hrál klavírní part svých dvou skladeb Menuettu a Scherza pro klarinet a klavír a Sonáty pro housle a klavír. Ani jedna z premiérovaných skladeb se nedochovala;

Leden 16.

na akademii učitelského ústavu provedli J. a Zdenka Schulzová Volkmarovo Adagio pro varhany na 4 ruce;

Únor 6.

na akademii učitelského ústavu uvedl J. svůj mužský sbor Orání (prem. 1873);

Červen 4.

schváleny stanovy Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě, která záhy bude zřizovatelkou varhanické školy;

Červenec 13.

sňatek se Zdenkou Schulzovou; jedním ze svědků svatebčanů byl malíř a fotograf Ladislav Šichan, který novomanželům daroval dva portréty. J. portrét zavěšen v Památníku LJ v Hukvaldech, portrét Zdenky Janáčkové t.č. v soukromé sbírce v Rakousku;
– se Zdenkou podnikl svatební cestu do Obříšství k otci Em. Schulze, do Prahy, kde se během týdenního pobytu novomanželé stýkali s A. Dvořákem, do Kolína – ke Zdenčiným příbuzným, do Kutné Hory; součástí svatební cesty byla též návštěva strýce Jana ve Vnorovech, odtud do Strážnice, na Velehrad, do Buchlovic a do Hukvald; v Hukvaldech, kam zavítal poprvé po otcově smrti, představil své starší sestře Josefě manželku; na zpáteční cestě návštěva Křížkovského v Olomouci;
– novomanželé bydlí v Měšťanské ul. 46;

Listopad do 22.

dokončil harmonizaci Českých církevních zpěvů z Lehnerova mešního kancionálu; následujícího roku vyšly J. harmonizace tiskem v Brně;

Listopad 23.

ustavující valná hromada Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě; péčí Jednoty založena varhanická škola, jíž byl J. po celou dobu existence ředitelem;

Prosinec

před matka Amálie J. se odstěhovala z Brna k dceři Eleonoře do Švábenic;

Prosinec 7.

jmenován ředitelem varhanické školy (zůstal jím až do r. 1919, kdy se varhanická škola transformovala na konzervatoř); varhanická škola sídlí prozatímně v budově učitelského ústavu, výuku zahájí až v září příštího roku;

1882

Leden 30.

v Literárním klubu Čtenářského spolku J. přednáší o lidové písní;

Únor

výbor Besedy brněnské požádal J. o další uměleckou spolupráci, J. nabídku přijal a od

Únor 17.

opět se účastní spolkové práce v BB;

Duben 2.

na koncertě Besedy brněnské provedl s mimořádným ohlasem Stabat mater Antonína Dvořáka;

Duben 5.

J. navrhuje zřízení hudební školy Besedy brněnské, založení však nebylo uskutečněno; J. v průběhu roku přidružil dosavadní houslovou školu BB k varhanické škole, později ji rozšířil o výuku violoncella a kontrabasu. Ředitelem řádně založené hudební školy BB se stal až při jejím vzniku 1884 a byl jím do r. 1890;

Duben 29.

sbory Vesny, Zory a BB uspořádaly koncert na oslavu 25. výročí trvání Zory; J. s nimi připravil provedení sborových děl P. Křížkovského a F. Pivody;

Srpen 13.

J. se účastnil národní slavnosti v Lužánkách na počest kolínského Sokola a hudby Kmochovy; s BB při té příležitosti provedl dva sbory;

Srpen 14.

manželé Janáčkovi se přestěhovali na Klášterní nám. 2

Srpen 15.

narodila se dcera Olga v bytě Emiliána Schulze (Měšťanská 54, dnes Poříčí-Křížová, budova Fakulty architektury); kmotry byli J. matka Amálie a J. bratr Karel;

Září

otevřena varhanická škola, studium ve 3 ročnících (teprve od škol. roku 1885/86), ve všech vyučuje J. teorii a skladbu; posluchači absolvovali koncem každého roku veřejnou zkouškou, kromě toho vystupovali na veřejných koncertech; později (1908) zavedeny tzv. sonátové hodiny; jako ředitel varhanické školy J. pečlivě vybíral pedagogy, dbal na vysokou úroveň ústavu i na přísný řád školy, která byla jediným profesionálním hudebním učilištěm na Moravě;

Říjen 15.

houslová škola BB, přidružena k varhanické škole, zahájila svou činnost;

Podzim

počínající neshody v manželství L. a Zdenky Janáčkových; manželství bude na více než rok rozloučeno; Zdenka J. i s malou Olgou se vrátí zpět k rodičům a teprve v létě r. 1884 se spory mezi manželi urovnají;

1883

Březen 11.

na koncertě BB Janáček diriguje Dvořákovu Symfonii D dur;

Prázdniny

během Dvořákova pobytu na Vysoké J. bydlí v jeho pražském bytě v Žitné ul.;
– Dvořák a Janáček podniknou výlet na Orlík (28. července); z Vysoké se společně v srpnu 25.–28. vydají na výlet po středních a jižních Čechách (Říp, Strakonice, Prachatice, Husinec);

Srpen

složil mužsky sbor Ave Maria na Durdíkův překlad Byronova Dona Juana; provedení za J. života není známo;

Říjen 20.

na valné hromadě BB zvolen čestným členem Besedy brněnské;

Říjen 30.

navrhuje BB, aby v době přestavby budovy na Veveří na české divadlo byla pořadatelstvím BB provedena Blodkova opera V studni; k realizaci záměru nedošlo.

1884

Už jste četli čerstvé Hudební listy? Janáček je právě založil a redigovat je bude až do poloviny roku 1888. Najdete v nich jeho svérázné názory na soudobou hudbu i teoretické články.

Prázdniny

společně se Zdenkou pobyt v lázních Gleichenberg (ve Štýrsku);

Září 12.

ustanoven ředitelem hudební školy BB;

V tiskárně rajhradských benediktinů (dnes Starobrněnská 21) vydal 1. a 2. skladbu pro varhany;

Listopad 8.

dokončil úpravu dalších dvou Dvořákových Moravských dvojzpěvů pro smíšený sbor a klavír; první uvedení těchto dvou dvojzpěvů provedla Beseda brněnská s dirigentem Janem Havlíčkem 8. 11. 1884; (kompletně vydáno jako Dvořák-Janáček: Šest moravských dvojzpěvů);

Listopad 18.

smrt matky Amálie J., J. onemocněl a pohřbu se nezúčastnil;

Prosinec 6.

slavnostní otevření českého Národního divadla v Brně;
– J. založil časopis Hudební listy, který po čtyři roky (od 13. 12. 1884 do 1. 6. 1888) redigoval a do něhož pilně psal studie historické, teoretické, pedagogické, recenze, glosy;

Konec roku

uvažuje o kompozici opery podle Chateaubriandovy povídky Dobrodružství posledního Abencerage. Povídku začal číst v srpnu 1884 a se záměrem složit operu Poslední Abencerage se rozloučil v lednu 1885;

1885

Leden, Únor

V Hudebních listech uveřejňuje na pokračování analýzu Wagnerovy opery Tristan a Isolda; ke stejnému tématu se vrátí o třicet let později v německy psaných poznámkách s četnými hudebními příklady;

Březen 8.

uspořádal ve dvorance učitelského ústavu koncert ve prospěch varhanické školy a na koncertu se podílel též jako interpret i skladatel – zazněla premiéra jeho Dumky v podání houslisty Sobotky za J. klavírního doprovodu;

Květen 11.

na pohřbu P. Křížkovského spojená pěvecká tělesa BB a Svatopluku pod J. vedením provedla Křížkovského sbory;

Červen

do komponuje mužské sbory Výhrůžka, Ó lásko, Ach, vojna, vojna na texty lidových písní; stanou se součástí cyklu zvaného Čtveřice mužských sborů, věnovaného Ant. Dvořákovi;

Léto

v Kozlovicích zapsal napěv lid. tanců Troják, Kyjový, Požehnaný a Dymák; jejich klavírní úpravu připravoval společně s Národními tanci na Moravě; Dymák do cyklu zařazen nakonec nebyl a existuje jako samostatná klavírní skladbička;

Při té příloežitosti

poznal Žofku Havlovou, lid. tanečnici a zpěvačku, kterou později nejednou vzpomene ve svých fejetonech („U Harabiša“) a naposled 1928 v předmluvě vydání partitury svých Lašských tanců (rok 1885 uvádí J. ve vzpomínkové stati „Osada pod Hukvaldy“ z r. 1898);
– ve stejné době se seznámil s petřvaldským lidovým cimbalistou Janem Myškou, o něco později s lidovým zpěvákem z Mniší – Josefem Křístkem;.

Červenec

J. s BB vítá na brněnském nádraží Kmochovu kapelu z Kolína;

Srpen 9.

akademie ve prospěch podpůrného spolku Radhošť; J. na ni uvedl Dvořákovu Předehru J.K.Tylovi a 1. Rapsodii, Fr. Ondříček přednesl Dvořákův houslový koncert;

Srpen 29.

v Moravské orlici vyšel J. článek K organizaci hudebního života v Brně; pojednává o cílech, k nimž směřovalo J. budování a koncepce hudebního dění města i |Moravy;

Listopad

složil mužský sbor Krásné oči tvé (prem. 23. 5. 1889) na text Jaroslava Tichého; stal se součástí Čtveřice mužských sborů. Sbory vyšly téhož roku tiskem;

Prosinec do 15.

dokončil skladbu smíšeného sboru Kačena divoká na text lidové písně. Sbor byl téhož roku vydán ve Zpěvníku pro školy střední a měšťanské, jeho premiéru 17. 3. 1901 řídil J. v Brně se sborem českého starobrněnského gymnázia

1886

Varhanická škola se stěhuje do dvorního traktu domu U modré koule na Starobrněnské č. 7.; dům později zbořen a zač. 20. století nahrazen novým.

Březen 12.

J. místostarostou BB (do r. 1887);

Červen 10.

jako divadelní kritik se účastnil „ankety“, kterou vyvolala Stránského ostrá kritika brněnských divadelních poměrů. J. aktivní účast v diskuzi o vývoji brněnského divadla byla předvojem jeho budoucí péče o profesionální a umělecký růst scény, na níž budou prováděny jeho opery;

Červen 22.

řídil sbor a chorál při visitaci biskupa dr. Fr. Bauera;

Červenec 11., 12.

poprvé navštívil moravské lázně Luhačovice, kam ho pozval jeho strýc Jan Janáček, farář ze Vnorov.

Byl učitelem zpěvu na nižším gymnáziu na Starém Brně, s jehož profesorem a později ředitelem, dialektologem Františkem Bartošem uzavřel přátelství i pracovní svazek; z jejich spolupráce na sběru lidových písní vzejde Kytice národních písní moravských (první vydání 1890); a Národní písně moravské v nově nasbírané (1899–1901);

Září 25.

jmenován členem zkušební komise pro učitelství na českých školách obecných a měšťanských; v komisi setrval až do září 1903;

Listopad 7.

časopis Dalibor otevřeně vystoupil proti Hudebním listům a začal se tak vleklý spor, který přetrval existenci Hudebních listů a značně ovlivnil negativní přijímání J. tvorby a J. uměleckých názorů v Praze;

Listopad 14.

s Besedou brněnskou, doplněnou o sborové zpěváky Svatopluku, Hlaholu a Veleslavína poprvé provedeny J. mužské sbory Ó lásko a Ach vojna, vojna (oba 1885). Brněnské provedení řídil J.;
během dvou brněnských vystoupení (14. a 21. listopadu) devítiletého polského klavíristy Jozefa Hofmanna, které J. jako kritik zhodnotil, došlo k setkání „zázračného dítěte“ a. J., který sledoval malého pianistu při kompozici „Vzpomínky na Brno“;

1887

Leden 8.

roztržka J. a Karla Kovařovice, jehož operu Ženichové J. podrobil v Hudebních listech nemilosrdné umělecké kritice; neshoda přispěla k pozdějšímu Kovařovicovu odmítání uvést J. Její pastorkyňu na scéně ND Praha;

Leden 14.

přihlásil se za člena Družstva českého Národního divadla v Brně, poté volen jako náhradník do jeho výboru, v němž byl koncepčně i organizačně velmi činný;

Únor 1.

poté, co pražsky časopis Dalibor odbyl J. volání po zřízení hudební akademie v Praze, uveřejňuje v Hudebních listech osnovu akademie jako učiliště k dosažení nejvyššího stupně profesního hudebního vzdělání (fejeton Tož přece aktuelní!);

Červen – ke konci měsíce

J. si za prázdninový pobyt opět zvolil lázně Luhačovice, zda se jeho pobyt uskutečnil, nelze doložit;

Srpen – začátek měsíce

ukončil kompoziční práci na své první opeře Šárka (na veršované dramatické dílo Julia Zeyera); do prázdnin zhotovil klavírní výtah, který poslal Dvořákovi k posouzení; opera bude ještě několikrát přepracována, než se uskuteční její premiéra 11. 11. 1925 v ND Brno;

Srpen

navštívil lázně Cukmantl (Zlaté Hory);

Podzim

na J. podnět BB připravovala scénické provedení Gluckova Orfea; k realizaci nakonec nedošlo;
– začátkem školního roku otevřeno klavírní oddělení hudební školy BB za Janáčkova ředitelství;

Prosinec 1.

V Hudebních listech vychází J. Návrh osnovy pro vyučování zpěvu na gymnáziích a školách reálných. Reaguje jím na své učitelské působení na nižším gymnáziu na Starém Brně;

1888

Tohoto roku

se začala Janáčkova umělecká spolupráce s Gabrielou Preissovou;

Březen 1.

v Hudebních listech vychází J. hodnocení Čajkovského díla u příležitosti jeho návštěvy v Praze; J. absolvoval pražské provedení jeho děl a se skladatelem se osobně setkal;

Duben 29.

na koncertě Besedy brněnské provedl kantátu Svatební košile Antonína Dvořáka, který se koncertu zúčastnil; poslední J. vystoupení jako sbormistra BB;

Květen do 14.

zkomponoval Tři mužské sbory (Loučení, Holubička, Žárlivec) a poslal je Dvořákovi k nahlédnutí. Za J. života sbory nebyly nikdy provedeny;

Květen 16.

narodil se syn Vladimír; kmotry byli Emilián Schulz aj. sestra Eleonora Janáčková;

Červen 1.

J. se vzdal sbormistrovství v BB;

Červen do 18.

dokončil instrumentaci prvních dvou dějství opery Šárka; protože Julius Zeyer nedal J. souhlas ke zhudebnění své dramatické básně, nemohl J. operu zadat k provádění. Na opeře již dále nepokračoval. K prvnímu opernímu dílu a jeho revizím se vrátil až po třiceti letech;

Prázdniny

tráví na Hukvaldech, kam bude od nynějška jezdit pravidelně sám i s celou rodinou a nejednou i s uměleckými přáteli; Hukvaldy (spolu s Luhačovicemi) se stanou jedním z pevných bodů J. životního prostoru v rovině tvůrčí i společenské; po letech, kdy měl pronajat pokoj u rodiny hukvaldského hajného Sládka, se nakonec v rodné obci zakoupí a ve svém domě (dnes Památník Leoše Janáčka v Hukvaldech) prožije i poslední chvíle svého života;

Janáček začal systematicky studovat a sbírat lidové písně, tance a hudbu (i když existuji J. zápisy lidových písní od r. 1885, soustavný výzkum a sběratelská práce se datují 1888); sběr situoval nejdříve do blízkého okolí rodiště, do lašského a valašského kraje; jedním z prvních výsledků zápisu a studia lidové hudby jsou Národní tance na Moravě, Lašské tance (dřívější název Valašské tance), Královničky;

a také

zamýšlí vytvořit balet Pod Radhoštěm na Hálkovu epickou báseň Děvče z Tater; vytvořil si scénář a jednající osoby. Od záměru během následujícího roku upustil a hudební myšlenky poté včlenil do baletu Rákós Rákóczy (1891);

1889

Tento rok

přispěl do Bartošovy sbírky Národní písně moravské v nově nasbírané studií Několik slov o lidových písních moravských – Hudební stránka;
– vzdal se chorregenství ve starobrněnském klášteře;
– intenzívní sběratelská lidopisná práce; vedle filologa Františka Bartoše a básníka Vladimíra Šťastného patři k J. významným spolupracovníkům Františka Xavera Běhálková, Lucie Bakešová, Martin Zeman, Josef Klvaňa, Vlasta Havelková. František Kretz, Františka Kyselková, Madlenka Wanklová a dr. Alois Kolísek; první výsledky tvůrčí lidopisné práce představují Lašské tance (původně Valašské tance), Národní tance na Moravě a Královničky; Lašské tance, jejichž definitivní podoba vznikla až ve dvacátých letech, se utvářely na základě Valašských tanců; tvořil je variabilní počet tanců, jejichž pořadí nebylo pevně stanoveno, stejně jako i jejich nástrojové obsazení. Valašské tance bylo možno provádět koncertně i scénicky. Lašské tance, tak jak se ustálily při provedení 1924 a 1925, inklinují spíše ke koncertnímu a ryze nástrojovému tvaru, ačkoliv taneční podobu nevylučují;

Únor 21.

v Besedním domě národopisný večer Vesny, na němž poprvé hrány a tančeny první dva lašské tance pro orchestr (Starodávný I. a Pilky), tehdy označené jako Valašské. Při této příležitosti se J. blíže seznámil s Lucii Bakešovou, s niž bude napříště choreograficky spolupracovat (další tance ze souboru Lašských tanců), a která se záhy bude podílet na J. Národních tancích na Moravě (J. sběr a zápis v letech 1888–1889, vydání 1891, 1893) i na vystoupení lidových hudců a tanečníků na Národopisné výstavě v Praze 1895;

Únor do 21.

dokončil úpravu 10 starých národních obřadných tanců se zpěvy Královničky, které sebrali manžele Bakešovi; k prvnímu uvedení J. úpravy „královniček“ došlo 21. února v Brně;

Březen 2.

Čtenářský spolek na své zábavě znovu uvedl Starodávný I. a Pilky, které měly na únorovém večírku Vesny velký úspěch;

Jaro- začátek května

jedná o uvedení Valašských tanců jako dějového baletu na scéně pražského ND; k realizaci Valašských tanců jako scénického díla nikdy nedošlo a hudební materiál z připraveného baletu vplynul do baletu Rákós Rákóczy;

Květen

v Tovačově Xavera Běhálková nacvičila a uvedla 10 tanců z Národních tanců na Moravě nesoucích označení ‚Hanácké tance‘; osm z těchto tanců v instrumentaci pro orchestr nebo orchestr a sbor J. později včlenil do svého baletu Rákós Rákóczy (prem. 1891);

Květen 23.

první provedení J. mužského sboru Výhrůžka (1885) v nastudování BB a dirigenta Josefa Kompita;
– pravděpodobně první koncertní provedení šesti tanců: Starodávný I., II., Požehnaný, Dymák, Čeladenský a Pilky z cyklu Valašských tanců v ND Brno za řízení Ferdinanda Vacha; datum prvního koncertního provedení traduje část odborné literatury (jiná uvádí rok 1898) a dosud se je nepodařilo nově potvrdit;

Leden 13.

vojenská kapela v Olomouci poprvé provedla J. lašský tanec Pilky, který je zařazen jako druhý z Valašských tanců op. 2, pro orchestr; pod tímto názvem byl soubor vydán 1890;

Prosinec 21.

„ve prospěch českého divadla“ provedlo v ND Brno jako dějový balet tance: „Zabili Matúška“ a „Ach, já zarmúcená“, původně zamýšlené do J. baletu Valašské tance;

1890

Květen 11.

do Moravské orlice napsal po zásluze oslavnou kritiku koncertu ruského pěveckého souboru pod vedením Dimitrije Slavjanského, který během svého turné vystoupil na brněnském koncertě BB;

Červen 2.

rozešel se definitivně s Besedou brněnskou i jako ředitel její hudební školy;

Společně s Františkem Bartošem vydal Kytici národních písní moravských, která se záhy dočkala druhého (1892) a třetího rozšířeného vydání o písně české a slovenské (1901);

Červen do 12.

komponuje smíšený sbor Naše píseň (premiéra posmrtně 1930 v Brně) ve znění à cappella i s orchestrálním doprovodem; u sboru s orchestrálním doprovodem posléze text Svatopluka Čecha nahradil slovy slezské lidové písně Sivý sokol zaletěl (prem. 1890 ve Vesně); v základě je Naše píseň a Sivý sokol zaletěl jednou skladbou s místy rozdílným vedením hlasů;

Říjen

od hudebním a divadelním kritikem Moravských listů;

Listopad 9.

zemřel syn Vladimir; v těsnem sousedství jeho úmrtí vznikla orchestrální věta, dodatečně nazvaná Adagio (prem. 20. 12. 1930, brněnsky rozhlasový orchestr řídil Břetislav Bakala);

Prosinec 14.

Gabriela Preissová uspořádala ve Vesně přednášku o svém dramatu Její pastorkyňa, jejíž inscenaci chystalo brněnské divadlo na příští rok. Není vyloučeno, že se J. této přednášky zúčastnil;

Tento rok firma Bursík a Kohout vydala Valašské tance pro orchestr op. 2 (Starodávný I., Pilky) – ty budou později tvořit součást cyklu s názvem Lašské tance;

1891

Rok Zemské jubilejní výstavy v Praze, na níž se promítnou první výsledky Janáčkovy lidopisné práce a tvorby;

Leden

dokončil kompozici a konečné pořadí vět Suity op. 3 pro orchestr, provedené posmrtně (23. 9. 1928 na Výstavě soudobé kultury);

Leden

stal se redaktorem pro otázky divadla a hudby deníku Moravské listy;

Leden 3.

Moravské listy otiskly J. pojednáni Tance valašské a lašské; stať představuje hudební analýzu čtyř tanců, jejichž uvedení bylo připraveno na 7. ledna za J. řízení;

Leden 4.

J. a Lucie Bakešova v BD konali přednášku a předváděli názorné ukázky moravských tanců, které zazněly o tři dny později na koncertě BB;

Leden 7.

koncertní premiéra deseti z Národních tanců na Moravě, Brno, dvorana Besedního domu, Antonína Nikodémová (pf ) a Anna Kumpoštová (pf ); v provedení orchestru ND Brno za J. řízení zazněly na stejném koncertu také orchestrální Valašské (Lašské) tance: Starodávný II., Čeladenský, Požehnaný a Kožich; provedení předcházelo důkladné seznámení s názornými ukázkami L. Bakešové a rozborem tanců v podání J.;

Květen

vznikla úprava lid. písně pro smíšený sbor a orchestr Komáři se ženili;

Květen od 15. – Červenec

začátek komponuje jednoaktovou operu Počátek románu (na námět Gabriely Preissové, veršované libreto Jaroslav Tichý; prem. 10. 2. 1894 ND Brno); na přelomu 1891/92 bude operu ještě revidovat;

Červen do 5.

zkomponoval balet – obrázek z moravského Slovenska – Rákós Rákóczy, jehož premiéra se uskutečnila téhož roku (24. 7.) v ND Praha v době Zemské jubilejní výstavy; libreto k jednoaktovému baletu na epickou báseň Vítězslava Hálka Děvče z Tater napsal Jan Herben, choreografický námět byl dílem Augustina Bergera;

Červenec 24.

ND v Praze uvedlo J. balet Rákós Rákóczy s podtitulem Obrázek z moravského Slovenska;

Léto

při intenzívní sběratelské práci zapsal též lidový tanec a melodii danaje, který zaujal J. svou rapsodickou formou;

Listopad 17.

požádal Českou akademii věd o studijní stipendium pro svou sběratelskou práci, kterou pak v následujícím roce rozvinul ve Velké, Strážnici, Lipově a Březůvkách;

Janáček vydal (ve spolupráci s Lucii Bakešovou, Xaverou Běhálkovou) 2 sešity uprav lidových tanců pro 2 a 4 ruční klavír s názvem Národní tance na Moravě; oba sešity obsahují po 5 tancích hanáckých a jednom lašském; 3. sešit (ve spolupráci s M. Zemanem) vyšel o dva roky později;

1892

Leden 18.

J. zadal ND Praha svou jednoaktovou operu Počátek románu, inspirovanou obrazem Jaroslava Věšína. Vedení divadla operu vrátilo 2. 5. t.r.

Z Kytice z národních písní moravských (J. společně s Fr. Bartošem, 1. vyd. 1890) Janáček vybral 15 písní a vytvořil k nim klavírní doprovod; cyklus vyšel pod názvem Kytice z národních písní moravských a nese označení ‚sešit 1‘. Teprve v r. 1901 vydal J. druhý sešit dalších 38 písní. Komplet písní s klavírním doprovodem tvoří 53 písní a je znám pod názvem Moravská lidová poezie v písních (s tímto titulem vyšel soubor 1908);

Únor 15.

v Brně se ustavil národopisný odbor pro přípravu Národopisné výstavy v Praze 1895. V čele tohoto přípravného výboru stál František Bartoš, J. se stal jeho agilním členem; k úzkým spolupracovníkům patřili L. Bakešová, M. Zeman, J. Čapka-Drahlovský, prof. Ot. Hostinský a Č. Zíbrt;

Březen 3.

J. poprvé slyší veristickou operu – Mascagniho Sedláka kavalíra; za více než třicet let se se skladatelem osobně setká v Brně;

Duben 2.

dokončil klavírní úpravu lidového tance Ej, danaj!; jako klavírní skladba byla provedena až posmrtně (15. 6. 1948, Brno); hudební materiál klavírní úpravy se stal základem skladby Zelené sem sela pro smíšený sbor a orchestr, komponované a premiérované v Brně v listopadu 1892;

Květen

končí pravidelnou spolupráci s Moravskými listy;

Sběratelská činnost ve Velké nad Veličkou (Martin Zeman, Pavel Trn), Strážnici (kapela Jana Ráčka), v Lipově a v Březůvkách (kapela Ignáce Kaláče); z těchto sběratelských objevů a podnětů se J. přičiněním uskutečnil v Brně v listopadu lidový koncert hudecké kapely Pavla Trna z Velké pod vedením Martina Zemana;

Listopad 20.

dokončení a premiéra úpravy lidové písně pro smíšený sbor a orchestr Zelené sem sela; provedení řídil LJ, hrál orchestr ND Brno; skladba byla později hudebně i textově rozsáhle revidována (1897) a její hudba vplynula do opery Její pastorkyňa (sbor „Daleko, široko“ a závěr tance rekrutské scény l. jednání);
– lidový koncert v Brně, na němž za J. řízeni provedeny výňatky z J. baletu Rákós Rákóczy. Orchestr ND Brno provedl 4 tance z Hané společně s dvěma sbory z Rákóse Rákoczyho (Muzikanti, Komáři) a dvěma Valašskými tanci (Čeladenský, Kožich, které jsou také součástí Rákóse Rákóczyho). Dobové záznamy označují tyto tance jako ‚Hanácké tance‘; pojmenování odkazuje k jejich provenienci, nikoli k titulu díla; J. název takto nepoužil a nevytvořil z nich samostatný cyklus; na stejném koncertu vystoupila též hudecká kapela Pavla Trna z Velké;

Prosinec

přistoupil k revizi své jednoaktovky Počátek románu, revizi ukončil v únoru 1893;

1893

U příležitosti schůze učitelů pedagogických škol se Janáček seznámil s Ferdinandem Vachem, působícím na kroměřížském pedagogiu; od té doby se datují jejich vzájemné vztahy;

Březen 22.

J. pomýšlel začátkem roku nabídnout nakladatelství Simrock, poté v březnu České akademii orchestrální suitu z již existujících Valašských tanců, do nichž vložil novou úpravu lid. písně Keď zme šli na hody pro sbor a orchestr. V České akademii chtěl tímto dílem podpořit svou žádost o cestu za sběrem lidového materiálu po Moravě, Slovensku a Slezsku. Akademie neprojevila zájem a tak připravený soubor tanců pod názvem „České tance“ zůstal jen titulem, který se nikdy nerealizoval. Tance však existovaly (J. je na autorizovaném opisu partitury přejmenoval na Lašské); jako hudební materiál měly své místo v jiných skladebných celcích – jako samostatné skladby či jako Lašské tance-; pod tímto názvem a poprvé v definitivní sestavě Starodávný I., Požehnaný, Dymák, Starodávný II., Čeladenský, Pilky byly uvedeny 2. 12. 1924 v Brně, v nastudování orchestru ND Brno a pod taktovkou Fr. Neumanna. Koncertní premiéru Lašských tanců následovalo scénické – baletní provedení v ND Brno za řízení Břetislava Bakaly (19. 2. 1925);

Duben do 16.

vznikla klavírní skladba o pěti částech Hudba ke kroužení kužely, věnovaná moravsko-slezské obci sokolské; 16. dubna byla provedena při cvičení na pravidelném ročním sletu brněnského Sokola;

Duben do 18.

k 25. výročí trvání řemeslnické besedy Svatopluk zkomponoval mužský sbor Což ta naše bříza na text Elišky Krásnohorské. Skladba vyšla ještě téhož roku v Památníku Svatopluku;

Květen 21.

Svatopluk se sbormistrem Maxem Koblížkem provedl v Brně premiéru mužského sboru Což ta naše bříza (1893), který J. spolku dedikoval;

Léto

sběratelská práce na Valašsku – v Jasenici a v Polance u Vsetína; v Jasenici u Val. Meziříčí zapsal lidové tance Řezníček a Zezulenka, které krátce poté upravil pro klavír; v Polance poznal lidového hudce Jana Míčku;

Vyšel 3. sešit Národních tanců na Moravě (za spolupráce Martina Zemana) v úpravě pro klavír pro 2 a 4 ruce;

Prosinec 16.

J. píše do prvního čísla Lidových novin (LN) fejeton Hudba pravdy; s LN bude J. spolupracovat až do své smrti a tento list se J. stane nejen základním zdrojem informací a inspirací, ale též bezpečnou autorskou tribunou J. literární tvorby; s redaktory Lidových novin J. poutaly přátelské svazky;

1894

Únor 10.

premiéra opery Počátek románu v ND Brno (divadlo na Veveří) s J. jako dirigentem;

Březen 

z J. podnětu vznikl Národopisný odbor pro hudbu na Moravě, jehož nejdůležitějším posláním bylo připravit pro Národopisnou výstavu v Praze 1895 vystoupení lidových hudců a tanečníků z nejrůznějších částí Moravy a Slezska;

Březen 18.

J. se zabývá hrou G. Preissové Její pastorkyňa. Po přečtení 1. dějství vepsal do svého exempláře datum 18. 3. 1894, což je nejstarší písemný doklad o počátku jeho práce na této opeře;

Březen do 19.

vznikla sborová skladba Už je slúnko z téj hory ven – smíšený sbor s doprovodem klavíru a barytonovým sólem na text lidové písně;

Květen 13.

premiéra smíšeného sboru Už je slúnko z téj hory ven, provedla BB za J. řízení;

Červen do 17.

vytvořil podrobné instrukce a scénář moravských dnů pro Národopisnou českoslovanskou výstavu v Praze; tento obsáhly dokument s názvem „Lidová hudba“ uvedl na schůzi ústředního výboru Národopisné výstavy v Praze 1895;

Říjen do 7.

vznikl mužsky sbor – smuteční pochod s názvem Odpočiň si na text Františka Sušila; sbor byl posléze proveden v předvečer Dušiček (1. 11.) u hrobu Josefa Dobrovského;

Listopad 1.

provedení mužského sboru Odpočiň si na starém starobrněnském hřbitově (zrušen, dnes na jeho místě zástavba a hřiště na ul. Polní – Vojtova); doba vzniku skladby a jejího provedení je nejvýše pravděpodobná;

Prosinec 31.

začal kompoziční práci na opeře Její pastorkyňa. Do konce 1896 dokončil 1. dějství a pak práci přerušil až do r. 1901; premiéra díla se uskuteční 21. ledna 1904 v ND Brno;
– dokončil Úvod k Její pastorkyni pro klavír 4ruční; jako podklad mu posloužila lidová píseň Žárlivec ze sbírky Fr. Sušila; materiál později použil v rozšířené orchestrální verzi, známé pod názvy Úvod k Její pastorkyni i Žárlivost (1895);

1895

Únor

do dokončil kompozici Žárlivosti, orchestrálního úvodu k opeře Její pastorkyňa; premiéra Žárlivosti jako samostatné skladby se uskutečni v r. 1906 v Praze za řízení Františka Neumanna;

Janáček se stal předsedou Moravského pracovního výboru Národopisné českoslovanské výstavy v Praze, dozíral na výběr a nácvik tanců a hudebních produkcí;

Květen 15. – Říjen 23.

Národopisná výstava v Praze; J. zajíždí často do Prahy, aby sledoval průběh významných folklorních slavností; kromě jiných svých dramaturgických vkladů a počinů do libreta Národopisné výstavy také přivedl valašské hudce z Polanky, lašské hudebníky, zpěváky a tanečníky z Kunčic pod Ondřejníkem. Před pražským vystoupením uspořádal na hukvaldském hradě veřejnou generálku jejich programu;

Srpen 15. – 18.

aktivně se podílí na průběhu tzv. moravských dnů v rámci pražské Národopisné výstavy; v čamaře vede průvod lidových umělců ze Žofína na výstaviště ve Stromovce;

1896

Leden 27.

iniciativou Čtenářského spolku v BD založeno Družstvo pro podporu české národní kapely v Brně; J. ve vedení Družstva až v r. 1898;

Duben 19.

v Besedním domě za J. účasti koncert sborů obou učitelských ústavu brněnských (mužského a ženského), gymnázia a reálky; na koncertě provedena poprvé J. kantáta Hospodine (1896);

Červenec 18. – Srpen 2.

J. první návštěva Ruska; Moskva, Petrohrad (setkaní s bratrem Františkem), Nižní Novgorod – kde navštívil Všeruskou výstavu, na níž mj. účinkovala také Kmochova kolínská kapela;

Tento rok

se varhanická škola stěhuje ze Starobrněnské 7 (dům U modré koule) do nových místností, pronajatých v rohovém domě Česká č. 7 – Jakubská;

1897

Janáček

začíná zaznamenávat nápěvky lidské mluvy, z jejichž studia odvodil základní principy svého kompozičního myšlení; zápis a studium nápěvků bude Janáčka provázet až do konce jeho tvůrčího života, některé z nich užívá jako hudební ilustrace svých fejetonů; záznamy nápěvků (víc než 5000) jsou dochovány především v jeho zápisnících;

Březen 7.

na koncertě v BD proveden silami posluchačů učitelského ústavu Janáčkův Ohlas národních písní; jsou to tři mužské sbory z doby J. skladatelských počátků (Láska opravdivá, Divím se milému, Vínek stonulý) na lidový text. Premiéry jednotlivých sborů i celku se uskutečnily již v době jejich vzniku; cyklus Ohlas národních písní původně sestával ze 4 čísel: Orání, Láska opravdivá, Divím se milému a Když mě nechceš, což je víc?. Orání bylo z cyklu záhy vyřazeno a poslední skladba Když mě nechceš, což je víc? (pro tenor a klavír) nahrazena sborem Vínek stonulý. Orání, Láska opravdivá a Když mě nechceš, což je víc? uváděny též pod názvem „Tři popěvky“;

Květen do 21.

komponoval kantátu Amarus na stejnojmennou báseň Jaroslava Vrchlického; první provedení závěrečné časti kantáty („Epilog“) řídil na jaře 1898; premiéra kantáty bez Epilogu v režii spolku Moravan, Kroměříž 2. 12. 1900 s J. jako dirigentem, celé skladby pak 25. 2. 1912 v Brně za řízení Ferdinanda Vacha;

Srpen

během pobytu v Hukvaldech J. navštívil skladatel Vítězslav Novák, jehož J. poznal t.r. při jeho cestě do Brna. Na Hukvaldech oba skladatelé hráli čtyřručně Novákovy Tři české tance. Přátelství obou skladatelů, zpečetěno J. provedením Novákovy Sousedské (Brno, 20. 3. 1898) a naopak dedikací druhé řady Novákových Písníček na slova lidové poezie v roce 1900 ochladlo.

Podzim

sběr lidové hudby na Podluží – v Kosticích;

Vydal

teoretický spis O skladbě souzvukův a jejich spojův;

Prosinec do 15.

složil Slavnostní sbor (na text Vladimíra Šťastného) k svěcení praporu Svatojosefské jednoty; premiéra se uskuteční na jaře příštího roku;

Prosinec 18.

stal se jedním ze zakladatelů Ruského kroužku (zal. 18. 12., ustavující schůze 26. 1. 1898), který v prvních letech nalezl útočiště ve Čtenářském spolku v Besedním domě; k zakladatelům patřili MUDr. František Veselý, J. a knihkupec Joža Barvič; Ruský kroužek pěstuje znalost ruského jazyka, pořádá přednášky, hospodářské diskuse, výlety, ve dvoraně BD koncerty, na nichž je hrána ruská hudba a vystupují také ruští hudebníci; Ruský kroužek zahájil svou činnost 25. května 1898 přednáškovým večerem o díle L. N. Tolstého; po vypuknutí 1. svět. války byli jeho členové perzekuováni, majetek kroužku zabaven a spolek vymazán ze spolkového katastru;

1898

Tento rok

z podnětu MUDr. Fr. Veselého založen v Brně Polsky kroužek, s nímž Janáček udržoval čilé styky;
– v průběhu roku revidoval svůj starší mužský sbor Osamělá bez těchy (z r. 1874); po čtvrtstoletí (1925) sbor naposled přehlédne a vysloví se pro jeho definitivní podobu;
– přednáší o lid. písní na Vesně – zhodnocuje výsledky své lidopisné práce v terénu;

Leden

členem výboru Družstva pro podporu České národní kapely v Brně; J. přičiněním se z dosavadní kapely stává orchestr s koncertním repertoárem;

Březen do 6.

dokončil skladbu písně s klavírním doprovodem Jarní píseň na báseň Jaroslava Tichého; komponovat začal o Vánocích 1897; skladba věnovaná brněnské Vesně; premiéra se uskutečnila 6. března v BD; k písní se J. ještě vrátí v r. 1905 a reviduje ji pro tematický koncert Klubu přátel umění (KPU);

Březen 20.

premiéra Epilogu, tzv. Smutečního pochodu z kantáty Amarus; provedla Česká národní kapela, řídil LJ. Na koncertu zazněla též Dvořákova symf. báseň Holoubek;

Duben 24.

premiéra Slavnostního sboru na text Vladimira Šťastného (1897) silami sboru učitelského ústavu;

Září

sběr lid. hudby ve Sklenově a okolí;

Prosinec 

vytvořil úpravy lidových písní s průvodem klavíru Ukvalská lidová poezie v písních, věnované hukvaldskému „Kroužku pod akátem”;

Prosinec 18.

Ukvalská lidová poezie v písních, premiéra na koncertě Vesny; cyklus vyšel následujícího roku tiskem u A. Píši;

1899

V průběhu roku

vyšly péčí České akademie věd Národní písně moravské v nově nasbírané (1899–1901). Na sbírce spolupracovali František Bartoš a Leoš Janáček;

Duben 23.

J. řídil sbory učitelského ústavu a II. českého gymnázia na koncertě v BD, kde provedeny sbory Lisztovy a Beethovenovy;

Duben 25.

vydal Návod pro vyučování zpěvu;

Květen

konec z popudu svého žaka Aloise Krále zavítal J. do Březové, aby studoval tamní lidové písně; z unikátního sběru připravuje monografii o Březovských písních, kterou chce vydat v čsp. Český lid; k vydání nakonec nedošlo a studie se zachovala v rukopise; v Březové, kam mnohokrát zajel, poznal o svatodušních svátcích též lidový tanec „pod šable“;

Červen 7.

v pořadatelství Ruského kroužku se uskutečnil Puškinův večer; mezi účinkujícími též Olga J. LJ na večeru řídil Slovanský svátek od Glazunova, který hrála Česká národní kapela;
svatodušní svátky sběratelská práce ve Strání na Slovácku – zápis lid. hudby stráňanských gajdošů a tanečnic; jejich repertoár představí v prosinci t.r. v Brně na koncertě; ve Strání našel významného spolupracovníka – učitele Aloise Doufalíka;

Říjen 11.

napsal a dokončil úpravu 6 lidových písní pro smíšený sbor Ukvalské písně, věnovaných Pěvecko-čtenářskému spolku v Hukvaldech; první provedení čtyř ze šesti písní se uskuteční až posmrtně, 3. července 1944 na Hukvaldech se sbormistrem M. Dohnalem a místním smíšeným sborem;

Listopad do 22.

vznikl Požehnaný, úprava lidového tance pro orchestr. Skladbu provedla v Brně 10. 1. 1900 Česká národní kapela za řízení J.;

Prosinec do 9.

vznikl Kozáček, orchestrální úprava stejnojmenného ruského lidového tance. Skladbu provedla v Brně 10. 1. 1900 Česká národní kapela za řízení J.;

Prosinec kolem 11.

v Besedním domě se uskuteční z J. popudu vystoupení stráňanských zpěváků, tanečníků i hra gajdoška; v jejich provedení se předváděl také starý mečový tanec „pod šable“;

1900

Leden do 10.

vzniklo Srbské kolo, orchestrální úprava srbského lidového tance. Dílo vytvořil pro Slovanskou besedu 10. ledna 1900 v Brně a zaznělo v podání České národní kapely za J. řízení. Na koncertě byly provedeny ještě J. Kozáček, Požehnaný (oba z 1899), díla N. Rimského-Korsakova a F. Chopina. Na provedení J. skladeb se podílela též Olga J. jako tanečnice a Zdenka J. připravovala kostýmy; poslední J. vystoupení s Českou národní kapelou;

Březen 22.

Muzejní spolek jmenoval J. konzervátorem Moravského zemského muzea;

Duben 4.

J. nacvičil a řídil se sbory učitelského ústavu a II. českého gymnázia Seikilovu píseň, smíšený sbor Rombergrův a Křížkovského sbor Cyril a Metoděj;

Červen 7.

písemně rezignoval na funkci předsedy Družstva pro podporu České národní kapely v Brně;

Červenec do 17.

zkomponoval dva mužské sbory Dež viš a Klekánica, které se staly součástí cyklu Čtvero mužských sborů moravských; premiéru provedlo PSMU s Ferdinandem Vachem v Přerově (26. 11. 1905); jako cyklus je Čtvero mužských sborů moravských věnováno PSMU;

Říjen do 22.

vzniklo prvních 7 skladeb z klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku, z nich 3 vyšly r. 1901 a 2 r. 1902 jako edice Slovanské melodie sv. 5 a 6; původně byly skladby určeny pro harmonium;

Prosinec 2.

první provedení kantáty Amarus (1897) bez Epilogu v Kroměříži, koncert připravil spolek Moravan, provedení řídil Janáček;

1901

V průběhu roku

dokončil a vydal druhý sešit 38 písní z Bartoš-Janáčkovy Kytice z národních písní moravských. Komplet písní s klavírním doprovodem tvoří 53 písní a je znám pod názvem Moravská lidová poezie v písních (s tímto titulem vydán 1908);
– komponuje 2. dějství opery Její pastorkyňa; dokončí je až v červenci 1902 a hned pokračuje v kompozici 3. dějství;
– v časopise Moravského muzea vychází na pokračovaní J. stať Některé lašské tance; představuje J. komentář ze září r. 1894 ke kolekci lašských tanců v edici Františka Pinoczyho;

Březen 17.

J. řídil premiéru svého smíšeného sboru Kačena divoká (z r. 1885); koncert se konal v brněnském BD, zpíval sbor českého starobrněnského gymnázia;

Červen

složil kantátu Otče náš, která vznikla pro Ženskou útulnu v Brně, v níž byla aktivně činná Zdenka Janáčková i dcera Olga;

Červen 15.

premiéra kantáty Otče náš na scéně ND Brno jako „živý obraz”, inspirovaný cyklem 8 obrazů polského malíře Jozefa Męciny-Krzesze. O pět let později kantátu upravil a nově instrumentoval; ještě v tomtéž roce byla za J. přítomnosti uvedena koncertně v Rudolfinu, Praha (1906);

Později

v Ivančicích ve svazku Slovanské melodie č. 5 vyšly 3 skladbičky z cyklu Po zarostlém chodníčku; v tomto prvním vydání byly určeny harmoniu;

1902

Únor 26.

pro Vesnu a Klub přátel umění (zal. 1900 Dušan Jurkovič a Antonín Tebich) přednáší v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně o významu Pavla Křížkovského;

Březen 22.

společně s dcerou Olgou odjíždí do Petrohradu, kde bude Olga studovat ruštinu a připravovat se na jazykovou zkoušku; Janáčkova druhá cesta po Rusi;

Červen – Červenec

Janáčkova třetí cesta do Ruska – doprovází manželku Zdenku, která jede ošetřovat nemocnou Olgu; po 7 týdnech se Zdenka a Olga J. vracejí domů – do Hukvald. Janáček je očekává ve Varšavě;

A pokračování

v Ivančicích ve svazku Slovanské melodie č. 6 vyšly další 2 skladbičky z cyklu Po zarostlém chodníčku; v tomto vydání byly určeny harmoniu;

1903

27. února zemřela dcera manželů Janáčkových Olga, bylo jí necelých 21 let. Pro Janáčka byla Olga nejbližším člověkem a její nemoc i smrt se odrazila v jeho díle.

Pro připravovanou

Všeslovanskou výstavu v Petrohradu vytvořil 36 stránkovou skicu studie o lidové kultuře; autograf nebyl za J. života publikován;

Únor 26.

zemřela Janáčkova dcera Olga; ztráta milované dcery zasadila hlubokou ránu rodinnému soužití manželů Janáčkových;

Březen 18.

dokončil operu Její pastorkyňa;

Duben

pražské ND odmítlo Její pastorkyňu;

Duben do 28.

složil Elegii na smrt dcery Olgy pro tenor, smíšený sbor a klavír na báseň M. N. Veverici; premiéra skladby posmrtně 20. 12. 1930 v nastudování brněnského rozhlasového orchestru s dir. B. Bakalou;

Květen 21.

shlédl pražskou inscenaci Charpentierovy opery Louisa. Tento román-opera ovlivní tvar a formu J. opery Osud;

Červen 

účastní se poutě na Hostýn. Chce poznat poutní rozjímání a celkovou atmosféru pro zamýšlenou kompozici opery Andělská sonáta podle románu Josefa Merhauta. Od záměru upustil, pravděpodobně i proto, že Merhaut odmítl vytvořit libreto;

Červenec 15.

okolo zkomponoval liturgickou skladbu Constitues – offertorium pro mužský sbor a varhany;

Srpen 15.- září 1.

léčí se v Luhačovicích, ubytován v Ředitelském domě; od této doby začíná pravidelně zajíždět do Luhačovic. Zde se zotavuje, užívá prázdninového odpočinku a současně tu nachází společenské i umělecké zázemí, které je pro jeho další osudy významné. Do Luhačovic jezdil většinou sám, zatímco jeho manželka Zdenka v té době navštěvovala své rodiče ve Vídni. V r. 1903 zde J. potkává Kamilu Urválkovou, jejíž životni episoda se stane námětem J. příští opery Osud;

Podzim

požádal o zdravotní dovolenou z vyučování na učitelském ústavu;

Listopad

zkomponoval liturgickou skladbu Veni sancte spiritus;

Prosinec

započal kompozici opery Osud na veršované libreto Fedory Bartošové; první verzi komponuje do června 1905 a s přestávkami ji bude revidovat do konce r. 1907, kdy nastudování opery postoupí pražskému vinohradskému divadlu. Po dlouhých průtazích se uvedení za J. života nakonec neuskuteční a k prvnímu provedení opery dojde teprve 1934 – rozhlasové nastudování a vysílání, koncertní uvedení se datuje 1954, scénické 1958 v ND Brno;

1904

Leden 21.

premiéra opery Její pastorkyňa v ND Brno; dirigent C. M. Hrazdira, Jenůfa – Marie Kabeláčová / Růžena Kašparová, Kostelnička – Leopoldina Hanusová, Laca – Alois Staněk-Doubravský, Števa – Bohdan Procházka; premiéra se stala velkou událostí českého Brna; na premiéru J. pozval mj. pražské kritiky Emanuela Chválu (deník Politika) a Jana Branbergera (deník Čas); bouřlivý úspěch premiéry oslavován v Besedním domě; t.r. brněnská opera pohostinsky uvedla dílo v Písku a Českých Budějovicích;

Duben – konec

do května-začátek J. cesta do Varšavy, kde se ucházel o místo ředitele varšavské konzervatoře. Během pobytu se dovídá o Dvořákově úmrtí;

Ve Veselí n. M.

poprvé slyší zpívat Pěvecké sdružení moravských učitelů (PSMU) se sbormistrem Ferdinandem Vachem – budoucím interpretačním tělesem svých vrcholných sborů;

Květen 1.?–16.?

léčí se v lázních Luhačovice, vila Vlastimila;

Červenec

zkomponoval liturgickou skladbu Zdrávas Maria (v obou verzích); premiéra 1. verze 8. 10. 1943 v Brně; 2. verzi dedikoval Vysokorodé paní Leopoldině Serenyiové;

Červenec 3.

kolem oslava J. padesátých narozenin v „búdě otce Tebicha“ (vinný sklípek na ul. Veveří v objektu tzv. tomášského dvora, vybudovaný 1902 na popud Františka Mareše) v kruhu J. přátel: Františka Mareše – ředitele Vesny, Cyrila Metoděje Hrazdiry – dirigenta premiéry Její pastorkyně, Antonína Průši – J. žáka, učitele a hudebního kritika LN, skladatele a kritika Jana Kunce, Maxe Koblížka – učitele na varhanické škole a učitelském ústavě, Karla Zdeňka Klímy – novináře a budoucího šéfredaktora Lidových novin a divadelního kritika Elgarta-Sokola.

Září do 22.

dokončil kompozici Moravských tanců – klavírní úpravu lidových tanců Čeladenského a Pilek; obě skladby vyšly na jaře 1905 nákladem A. Píši;

Září 26.

požádal o pensionování na mužském učitelském ústavu;

Říjen

definitivní přiznání penze;

Podzim bez data

Janáček pozval G. Mahlera na představení Její pastorkyně. Mahler s omluvou odmítl (9. 12.) a požádal J. o zaslání klavírního výtahu opery s německým textem;

Konec roku

komponuje mužsky sbor Vínek na nápěv a text lidové písně Na bruntálských horách. Sbor se stane součástí nakladatelského titulu Čtyři lidové mužské sbory (Orání, Což ta naše bříza, Vínek, Perina); premiéru provedlo PSMU v Brně (17. 10. 1925); doba vzniku Vínku není jistá, pohybuje se v rozmezí let 1904–1906;

1905

Artuš Rektorys se stal řádným redaktorem pražského hudebního listu Dalibor; po celou dobu Rektorysova působení v Daliboru (1905–1910) bude časopis věnovat pozornost hudebnímu dění na Moravě a zvláště pak Janáčkovi. V osobě A. Rektoryse získal J. oddaného ctitele, rádce a přítele, který obětavě sloužil veřejnému prosazení jeho díla v pražském uměleckém prostředí. Vzájemná korespondence J. a Rektoryse obsáhla dobu čtrnácti let (1906–1919);

Březen kolem 10.

čte Gogolovu povídku Taras Bulba v originále;
1924
rok oslav J. sedmdesátin, provázený velkou publicitou J. osobnosti a díla, vysokými uměleckými a společenskými poctami, rozsáhlým uváděním J. děl doma i v zahraničí a vydáním dvou biografií, na jejichž znění spolu se soupisem děl se LJ podílel:
– Max Brod: Leoš Janáček. Život a dílo;
– Adolf Vesely: Leoš Janáček. Pohled do života i díla (tzv. autobiografie); pro tuto příležitost nakreslil Jaroslav Král J. portrét, kde byl též poprvé otištěn;

Duben 9.

provedení Jarní písně na koncertu Klubu přátel umění v Brně; J. pro tuto příležitost skladbu z r. 1898 J. revidoval; na koncertním večeru vystoupila též „fenomenální“ houslistka Jelizaveta Ščedrovičová z Petrohradu;

květen 4.

Janáček pověřen zřízením a vedením Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku; výbor byl schválen 27. září 1905 ve Vídni

Srpen 17.- Září 9.

pobyt v Luhačovicích, vila Vlastimila;

Říjen 2.

J. se účastní odvetné demonstrace proti Volkstagu (1. října 1905); vznik klavírní sonáty 1. X. 1905 – Z ulice, komponované pod dojmem krvavého střetu českých obyvatel Brna a policie při manifestaci za českou univerzitu; při manifestaci před Besedním domem proboden mladý truhlářský dělník František Pavlík; (premiéra díla se uskuteční v lednu 1906);

Listopad 26.

v Přerově za J. přítomnosti provedlo PSMU s Ferd. Vachem dva mužské sbory Dež viš a Klekánica (oba 1900), které se staly součástí cyklu Čtvero mužských sborů moravských;

Listopad 30.

z J. iniciativy se na valné hromadě členů KPU ustavil hudební odbor Klubu přátel umění. Hudební odbor začal fakticky existovat již na podzim 1904; J. členem KPU od r. 1904, v čele odboru plných devět let, v letech 1909–1911 jeho předsedou; v pořadatelství hudebního odboru se konají komorní koncerty a tematické hudební večery, zaměřené na hudební novinky;

1906

Leden 7.

první schůze Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Brně; Janáček přejímá předsednictví výboru. Výbor byl oficiálně ustaven v roce 1905 v rámci akce Lidová píseň v Rakousku (Das Volkslied in Östereich), jeho úkolem bylo začít a koordinovat sběratelské úsilí, směřující ke shromáždění a třídění co největšího písňového bohatství v části zemí Rakouska s cílem připravit do tisku reprezentativní písňovou edici. Janáček formuloval zásady sběru a zápisu lidové písně a hudby do návodu „Sbíráme lidovou píseň na Moravě a ve Slezsku“ (1906);

Leden do 27.

dokončil klavírní sonátu 1. X. 1905 – „ Z ulice“, premiéra t.r. v Besedním domě v Brně; dílo též provedeno 1925 při slavnostním odhaleni pamětní desky Fr. Pavlíkovi, který 1905 při manifestaci za českou univerzitu přišel o život;

Leden 27.

na koncertě KPU v Brně premiéra klavírní sonáty 1. X. 1905 „Z ulice“; z původní třívěté skladby zůstaly trvale pouze dvě věty s programními názvy: Předtucha, Smrt; dílo nastudovala Ludmila Tučková;

Květen do 22.

zkomponoval úpravy lidových písní pro dvojzpěv a klavír pod názvem Lidová nokturna. Večerní zpěvy slovenského lidu z Rovného (premiéra 1907). Těchto 7 písní se stane součástí 26 balad lidových;

Květen 26.

premiéra mužského sboru Krásné oči tvé (z r. 1885) v Plzni silami plzeňského sboru Smetana, řídil Josef Branžovský;
květen konec
J. navštívil v Praze představení Straussovy Salome v operním nastudování německého divadla;

Červen před 14.

znovu se zabývá studiem lidového dvojhlasu – zápisy lidových nokturn z Makova, Turzovky a Vysoké. Těmto písním přikládal zvláštní význam;

Červen 16.

ND Brno žádá J. o postoupení provozovacího materiálu k premiéře opery Osud; do konce roku je materiál hotov, ale přípravy provedení (chystané na jaro 1909) jsou během 1907 zmařeny J. rozhodnutím Osud nabídnut pražskému Divadlu na Vinohradech, které operu po dlouhých průtazích nakonec neuvedlo a materiál J. vrátilo v březnu 1914;

Červenec

přepracoval instrumentální doprovod kantáty Otče náš, kterou složil 1901;
– zapisuje písně a cimbálové doprovody na Ostravicku;

Srpen – začátek měsíce

zapisuje písně a cimbálové doprovody pod Radhoštěm;

Srpen 7. – 21.

léčení v Luhačovicích, vila Růžová;

Srpen 19.

J. zajíždí s pracovním výborem pro českou lidovou píseň do Strání, kde zapisuje starý mečový tanec „pod šable“ a poznává slovenského gajdoše Úhelného. R.1911 vychází v LN Janáčkův retrospektivní fejeton „Pod šable“;

Říjen 6.

ND v Brně obnovilo inscenaci Její pastorkyně, kterou ještě před brněnským uvedením provedlo v Ostravě; dir. C. M. Hrazdira, rež. Eduard Aschenbrenner, Jenůfa – Růžena Kašparová (zpívala již v r. 1904), Kostelnička – Leop. Svobodová-Hanusová, Laca – Alois Staněk-Doubravský, Števa – Fr. Pokorný;

Říjen 19.

časopis Dalibor uveřejnil první část J. pokynů pro sběratele lidových písní Sbíráme lidovou píseň na Moravě a ve Slezsku; další pokračování vycházela tamtéž až do konce t.r.;

Říjen do 24.

prostřednictvím Olgy Vaškové, jednatelky Ruského kroužku a sestry básníka P. Bezruče, získal J. souhlas ke zhudebnění Bezručových veršů; složil mužsky sbor Kantor Halfar na stejnojmennou báseň Petra Bezruče. Premiéra se uskuteční o pět let později (Plzeň, 27. 5. 1911);

Listopad do 11.

vznikl mužsky sbor Maryčka Magdónova na stejnojmennou báseň Petra Bezruče; J. skladbu záhy zreviduje tak podstatně, že existuji dvě odlišné verze;

Listopad 14.

V Praze zazněla premiéra Žárlivosti (1895) v provedení České filharmonie s dir. Fr. Neumannem za J. přítomnosti;

Listopad 18.

premiéra kantáty Otče náš (revize z července 1906) v provedení pražského Hlaholu s dir. Ad. Piskáčkem. J. se premiéry zúčastnil;

Prosinec

zabývá se skicováním nove komické jednoaktové opery Paní mincmistrová podle stejnojmenné hry Ladislava Stroupežnického. Zůstalo pouze u skici jedné scény, operu nikdy nedokončil;

Prosinec 6.

ND Brno připravilo premiéru opery Jolka ruského modernisty Vladimira Ivanoviče Rebikova. Není vyloučeno, že J. operu slyšel, přinejmenším se s ní pasivně seznámil; Rebikova doporučil J. pozornosti též jeho žák Jan Kunc. Začátkem dalšího roku J. reaguje na Rebikovovy harmonické inovace ve studii Moderní harmonická hudba;

1907

Vznikla

studie Moderní harmonická hudba, publikovaná v čsp. Hlídka, 1907;

Leden 5.–29.

skicuje jednu scénu ze zamýšlené opery Anna Karenina podle stejnojmenného románu L.N. Tolstoje; ve skladbě již dál nepokračoval;

Leden do 10.

ukonči revizi 2. aktu Její pastorkyně; celou operu přehlédne do konce února 1908 a s těmito úpravami vyjde dílo péčí KPU tiskem jako klavírní výtah;

Únor 3.

premiéra mužského sboru Komáři (1906) ze Čtvera mužských sborů moravských; Vyškov, PSMU, dir. Ferd. Vach;

Březen do 21.

vznikla druhá verze mužského sboru Maryčka Magdónova na stejnojmennou báseň Petra Bezruče; její premiéru uvedlo PSMU s Ferd. Vachem v Prostějově 12. 4. 1908;

Srpen 1.

varhanická škola, dosud v rohovém domě Jakubská – Česká, získala pro svůj provoz novou budovu na Giskrově, dnešní Kounicově; tzv. Chleborádovu vilu zakoupila 1906 Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě pro účely provozu varhanické školy; od prázdnin 1907 našel v teto budově přístřeší též hudební odbor KPU;

Prázdniny

sběr lid. písní a hudby na Jablunkovsku;

Srpen od 19.–1. Září

J. se léčí v Luhačovicích, ubytován v Janově domě;

Listopad

do ukončil přepracování hudebního textu a změny děje opery Osud, které si vyžádalo pražské Divadlo na Vinohradech; první provedení opery rozhlasové (Brno 1934), koncertní (Brno 1954), scénické až r. 1958 ND Brno;

Prosinec 5.

Lidová nokturna – večerní zpěvy slovenského lidu z Rovného (1906) premiérována na koncertě Klubu přátel umění.

1908

Janáček

pracuje na úpravách lidových písní pro zpěv a klavír; v rozmezí let 1908–1912 vznikají Pět moravských tanců, Čtyři balady a Dvě balady;

Únor 23.

na koncertu BB zazněla premiéra mužského sboru Rozloučení (1906) z cyklu Čtvero mužských sborů moravských. BB dirigoval Rudolf Reissig;

Březen 18.

Klub přátel umění vydal klavírní výtah opery Její pastorkyňa; nese dedikaci „Na památku Olgy Janáčkové“; vyšel jako klubová prémie na rok 1907;

Březen od 27.

počátek kompozice opery Výlet pana Broučka do Měsíce, práce na opeře potrvá do r. 1916;

Duben 12.

v Prostějově uvedlo PSMU s Ferdinandem Vachem premiéru mužského sboru Maryčka Magdónova (verze 1907), s nímž pak odjelo na koncertní turné do Paříže (27. 4. Theatre du Chatelet);
duben 21. LJ píše Zdence, že se v Urbánkově nakladatelství seznámil s Fr. Lehárem;

Květen – Červen

vznikly další 3 skladby z 1. řady klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku;

Srpen 15.

varhanická škola definitivně přestěhována do vlastní budovy, dnes Smetanova ul. 14; budova sloužila výuce, ale též jako místo komorních koncertů, sonátových hodin, pořádaných ve dvoraně varhanické školy; na těchto koncertech se Janáčkovy skladby prováděly jen výjimečně;

Srpen od 16. – Září před 25.

Luhačovice, ubytován v Janově domě, léčení tentokrát trvá 3–4 týdny; seznamuje se s pěvkyní Marií Calmou-Veselou, druhou ženou MUDr. Fr. Veselého. Oba manželé se velmi zaslouží o přijetí Její pastorkyně v pražském ND;

Prosinec

komponuje Klavírní trio z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty; skladba jako celek se dočkala premiéry (2. 4. 1909), poté hudební materiál J. užil pro pozdější I. smyčcový kvartet, inspirovaný stejným literárním dílem;

1909

Začala

spolupráce s Pavlem Vášou, která trvala do konce Janáčkova života. Vzešly z ní Moravské písně milostné (vyd. 1930–1936);
– J. písemně jedná s Janem Branbergerem o debussyovském písňovém koncertu v Brně; J. snaha o brněnské uvedení Debussyho skladeb byla výsledkem J. prvního silného zaujetí francouzským impresionismem v osobě Clauda Debussyho;

Březen 4.

J. řídil v Besedním domě duchovní koncert, na němž provedeno Gounodovo oratorium Mors et vita; koncert v režii varhanické školy jako koncert abiturientů, orchestrální party provedla vojenská hudba 8. pěšího pluku; pěvecké vystoupeni Marie Calmy-Veselé (záskok za onemocnělou R. Maturovou) pod taktovkou LJ;

Duben 2.

KPU uspořádal večer na oslavu 80. narozenin L. N. Tolstého; během večera poprvé provedeno J. Klavírní trio; skladba jako klavírní trio se nedochovala;

Červenec 12.–28.

léčí se v tišnovském sanatoriu; úporná léčba vyvolala náhlý pokles tělesné váhy, jenž pak vedl k srdečním záchvatům;

Srpen

J. v lázních Teplice nad Bečvou;

Září 4.–11.

pobyt v Luhačovicích, Ředitelský dům;

Září do 26.

ukončil první část kompozice opery Výlet pana Broučka do Měsíce (1 dějství, první obraz);

Prosinec

složil mužský sbor 70.000 na stejnojmennou báseň Petra Bezruče; skladbu J. uslyší na zkoušce PSMU (jaro 1910), v červenci 1912 dílo přehlédne a v revidované podobě se uskuteční jeho premiéra 25. března 1914 v Benešově u Prahy s PSPU a dir. Františkem Spilkou;

Prosinec do 10.

komponuje úpravy národních písní pro zpěv a klavír, které v Modřicích u Brna zpívala lidová zpěvačka Eva Gabelová z Velké Slatiny na Slovensku: 6 národních písní, jež zpívala Gabel Eva; písně byly poprvé provedeny 5. března 1911 ve varhanické škole na koncertě tzv. sonátových hodin;

1910

Odteď to bude mít Janáček do varhanické školy kousek. S manželkou se přestěhoval do nového domku v zahradě za školou. (Víte, že můžete domek navštívit? Dodnes je v něm Janáčkova pracovna.)

Únor 10.

dokončil skladbu Pohádka pro violoncello a klavír – první verzi (prem. 13. 3. 1910); později bude skladba několikrát přepracována (1912, 1923); skladba je inspirována Žukovského Pohádkou o caru Berendějovi;

Únor

komponuje Výlety pana Broučka do Měsíce, 1. dějství, druhou scénu.; kompozice se protáhne do dubna příštího roku;

Březen 13.

premiéra Pohádky pro violoncello a klavír (první verze) ve varhanické škole na koncertě tzv. sonátových hodin; R. Pavlata – vcl, L. Prokopová –pf, J. přítomen;

Červenec 2.

přestěhoval se ze Starého Brna do zahradního domu, postaveného za varhanickou školou. Zde prožije zbytek života;

Červenec 18. – Srpen 17.

léčebný pobyt v uhličitých lázních Teplice u Hranic; poté odjíždí na Hukvald.

Pravděpodobně vzniklo Presto pro violoncello a klavír – blíže neurčená skica skladby pro 2 nástroje (skica k druhé větě Pohádky pro violoncello a klavír ?); první provedení Presta 15. 6. 1948 Brno; nelze vyloučit pozdější dobu vzniku;

1911

Leden 31.

nové nastudování Její pastorkyně v brněnském ND v revizi, která byla z velké části zaznamenaná do tisku klavírního výtahu KPU z. r. 1908; dirigent Rud. Pavlata, režie Josef Malý, Jenůfa – Marie Angrová, Kostelnička – Leopold. Svobodová-Hanusová, Laca – Václ. Pospíšil, Števa – Alois Fiala;

Únor do 19.

napsal kantátu Na Soláni čarták (na text Maxe Kunerta), kterou příštího roku provedl sbor Orlice v Prostějově; kantáta je dedikována Orlici;

Březen 5.

premiéra 6 národních písní, jež zpívala Gabel Eva ve varhanické škole v tzv. sonátových hodinách; Ludmila Vytopilová – zpěv, Marie Dvořáková – pf;

Duben

dokončil druhou scénu 1. dějství z opery Výlety pana Broučka do Měsíce;

V časopise

Hudební revue vyšla tiskem první monografická studie Janáčkova díla; jejím autorem byl J. žák Jan Kunc;

Květen 27.

v Plzni premiéra mužského sboru Kantor Halfar (1906) v provedení Pěveckého spolku Smetana;

Janáček

vydal Úplnou nauku o harmonii;

Červen 4.–5.

v Luhačovicích se uskutečnil Slovácký národopisný den za J. účasti; PSMU zde provedlo (5. 6.) J. sbor Maryčka Magdónova; je to první J. skladba, která v Luhačovicích zazněla;

Srpen 10.–27.

léčebný pobyt v Luhačovicích, ubytován v Jestřabí;

Září

dokončil dalších 5 skladeb z cyklu Po zarostlém chodníčku, 1. a 2. řada;

Prosinec

do složil úpravu lidové písně Podme milá, podme!, uveřejněnou v Lidových novinách (LN) 23. 12. 1911.

1912

Únor 17.

LN publikovaly J. úpravu lidové písně s klavírním doprovodem Krajcpolka;

Únor 25.

první uvedení celé kantáty Amarus; Brno, Besední dům, řídil Ferd. Vach, orchestr s účastí členů vídeňského Tonkünstlervereinu, Moravský smíšený sbor učitelský;

Březen 23.

v Prostějově provedla Orlice s dir. V. Steinmannem premiéru kantáty Na Soláni čarták (1911);

Březen do 28.

přepracoval Pohádku pro violoncello a klavír na čtyřvětou skladbu; revidovaná verze poprvé provedena t.r. ve Vyškově;

Duben do 21.

napsal klavírní cyklus V mlhách, jehož premiéra se uskuteční koncem příštího roku (7. 12. 1913) v Kroměříži na koncertě Moravana;

Červen

komponuje 2. dějství opery Výlet pana Broučka do Měsíce; pracuje na něm až do února příštího roku;

Červenec do 5.

revize mužského sboru 70.000;

Prázdniny

prázdninová cesta přes Alpy a Rjeku do Crikvenice; výlet na Krk, do Pulji, Terstu, Lublaně, na Bled;

Srpen 21. – Září

zač. léčení v Luhačovicích, Augustiniánský dům;

Září 22.

provedena ve Vyškově revidovaná verze Pohádky pro violoncello (Antonín Váňa) a klavír;

Listopad 28.

jmenován dopisujícím členem České akademie věd;

1913

Únor

do dokomponoval 2. dějství Výletu pana Broučka do Měsíce a pracuje na třetí verzi Pohádky pro violoncello pro chystané pražské provedení k němuž nedošlo;

Duben do 28.

dokončena balada pro orchestr Šumařovo dítě na námět básně Sv. Čecha; skladbu začal psát koncem 1912 po pražském uvedení Amara (říjen 1912); po zkoušce v březnu 1914 provedl v partituře Šumařova dítěte změny; prem. 14. 11. 1917 v Praze s dirigentem O. Ostrčilem a Českou filharmonií

Červenec 25.- Srpen 6.

léčí se v Karlových Varech – ve Mšeně, s růží převezen do nemocnice v Roudnici;

Prosinec 7.

v Kroměříži premiéra klavírního cyklu V mlhách (Marie Dvořáková – pf ); premiéře J. nepřítomen. Skladba vydána koncem roku v KPU jako prémie na rok 1913;

Konec roku

začal komponovat kantátu Věčné evangelium na text Jaroslava Vrchlického; dílo dokončí na jaře 1914 (prem. 5. 2. 1917 v Praze, provedl Hlahol s dir. J. Křičkou);

1914

Leden 24. 

na 3. symfonickém koncertě varhanické školy proveden v Lužánkách J. klavírní cyklus V mlhách (Marie Dvořáková – pf ), premiérovaný 1913 v Kroměříži; J. uvedení přítomen;

Březen 14.

Vinohradské divadlo vrátilo J. provozovací materiál jeho opery Osud, aniž by operu uvedlo.

Březen 25.

premiéra mužského sboru 70.000 na stejnojmennou báseň Petra Bezruče. V Benešově u Prahy provedl Pěvecký sbor pražských učitelů s dirigentem Františkem Spilkou; J. koncertu přítomen, přijal gratulaci a obdiv Otakara Ostrčila, který se v budoucnu stane jedním z prvních pražských interpretů J. díla (Šumařovo dítě, Výlety páně Broučkovy, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos);

Květen do 11.

dokončil kompozici kantáty Věčné evangelium na básnický text Jaroslava Vrchlického; premiéra se uskutečnila až po třech letech v Praze (5. 2. 1917);

Květen před 21.

začal komponovat Sonátu pro housle a klavír; s jistotou byla v té době hotova její nynější 2. věta Balada; celá první verze skladby byla připravena k provedení v říjnu 1915, které se však neuskutečnilo; až do jejího vydání (1922) sonátu ještě několikrát přepracoval;

Červenec 3.

J. šedesátiny probíhají bez zvláštní pozornosti veřejnosti; jen KPU vydává k jubileu kapesní partituru Šumařova dítěte a varhanická škola pořádá domácí oslavu;

Červenec po 15.

J. v Hukvaldech, odkud plánuje cestu znovu do Crikvenice; plány zhatilo vypuknutí 1. světové války (28. 7.)

Září od 3.–17.

léčebný pobyt v Luhačovicích, vila Vlastimila;

Janáček

složil mužský sbor Perina na text lidové poezie; stane se součástí nakladatelského titulu s názvem Čtyři lidové mužské sbory; tiskem vyšel 1923 (HM Praha). Premiéru provedlo 17. 10. 1925 PSMU s Ferdinandem Vachem v Brně;

1915

Varhanická škola obnovila své duchovní koncerty ze školního roku 1913/14 a na přelomu roku 1914/15 je prováděla – zvláště pak Lisztovu mši c moll – na kůrech brněnských. Dirigoval prof. Holub, Janáček hrál varhanní part;

Leden do 22.

vzniká první znění Tarase Bulby; podle stejnojmenné povídky N. V. Gogola;

Březen 9.

policejně zakázán Ruský kroužek v Brně, jehož je J. zakládajícím členem; k 19. květnu vymazán z katastru spolků;

Červenec 7.

ukončena první revize Tarase Bulby (prem. 4. 10. 1921 v Brně);

Červenec koncem

LJ se Zdenkou pobývá na Pustevnách;

Srpen 17. – ?

léčí se v lázních Bohdaneč; pobyt se bude opakovat ještě v r. 1916 a 1917; řídícím lékařem lázní v Bohdanči se stal MUDr. Veselý, který spolu se svou chotí Marií Calmou usiloval získat pro Janáčkovu Pastorkyňu Kovařovicova libretistu Karla Šípka a ředitele pražského ND Gustava Schmoranze, kteří zde o prázdninách pobývali. Jejich iniciativa se setkala s úspěchem teprve až koncem roku;

Říjen

reviduje operu Výlet pana Broučka do Měsíce; premiéra se uskutečnila v ND Brno 15. 5. 1926;

Prosinec 8.

Calma-Veselá přiměla dirigenta Kovařovice, aby si vyslechl úryvky Její pastorkyně; předzpívala mu partii Jenůfy i úryvky z Kostelničky; Kovařovic se rozhodl operu přijmout k nastudování a provedení v pražském ND pod podmínkou, že obdrží J. souhlas k nezbytným úpravám díla; J. svolil;

Prosinec 19.

J. odesílá partituru Její pastorkyně šéfovi pražského ND Karlu Kovařovicovi;
prosinec koncem
sešel se s Kovařovicem na pražském představení Libuše (Kovařovic dirigoval), kde oba zpečetili srdečné sblížení a přijetí J. opery na pražskou operní scénu;

1916

Do divadla! Na co? Na Janáčka. Právě dnes, 26. května, se odehraje pražská premiéra Její pastorkyně. Už brzy se Janáčkovi otevřou dveře do světa.

Rodné Hukvaldy jmenovaly Janáčka čestným občanem.

Leden–Únor 12.

vznikly ženské sbory Hradčanské písníčky (Zlatá ulička, Plačící fontána, Belveder), Kašpar Rucký (prem. 6. 4. 1921) na text Františka Serafinského Procházky a Vlčí stopa na text Jaroslava Vrchlického (prem. 23. 7. 1916);

Leden 16.–19.

vznikly úpravy zbojnických balad pro zpěv a klavír: Písně detvanské; staly se pak součástí 26 balad lidových;

Květen 26.

premiéra Její pastorkyně (s retušemi a instrumentačními úpravami Karla Kovařovice) v Národním divadle Praha; dir. K. Kovařovic, režie Robert Polák, Gabriela Horvátová jako Kostelnička, Kamila Ungrová jako Jenůfa; Janáčkův dlouho kýžený umělecký triumf v Praze; do J. života na dva roky vstoupí G. Horvátová;

Červenec 17.- 13. Srpna

Luhačovice, vila Vlastimila;

Červenec 23.

během J. lázeňského pobytu se uskuteční premiéra ženského sboru Vlčí stopa (1916), provedl Pěvecký sbor moravských učitelek s Ferdinandem Vachem;
– J. navštívila Gabriela Horvátová (24. 7.), společný pobyt v lázních;během J. lázeňského pobytu se uskuteční premiéra ženského sboru Vlčí stopa (1916), provedl Pěvecký sbor moravských učitelek s Ferdinandem Vachem;
– J. navštívila Gabriela Horvátová (24. 7.), společný pobyt v lázních;

Srpen

jmenován čestným občanem obce Hukvaldy;

Srpen 18.

uvedení ženského sboru Vlčí stopa (1916) v Nové Pace, provedl Pěvecký sbor moravských učitelek s Ferdinandem Vachem; toto datum se dlouho pokládalo za datum premiéry;

Září

vznikly skici k zamyšlené opeře Živá mrtvola. Opera nebyla nikdy dokončena;

Září 17.

Divadlo sdružených měst východočeských uvedlo v Prostějově premiéru Její pastorkyně; s inscenací pak t.r. hostovalo v Olomouci, Náchodě a Hradci Králové;

Říjen 10.

brněnská opera s režisérem Karlem Komarovem a dirigentem Josefem Winklerem připravila nastudování Její pastorkyně s Kovařovicovými retušemi;

Říjen 16.

J. se v Praze setkal s R. Straussem, který 15. 10. dirigoval koncert ČF ze svých a Sukových skladeb. Strauss shlédl pražské nastudování Její pastorkyně a ocenil především 3. dějství opery; J. na Straussově úsudku velmi záleželo;

Říjen od 25.

komponuje Epilog k Výletu pana Broučka do Měsíce; dokončil jej až v březnu (29.) následujícího roku;

Listopad 28.

Max Brod, upozorněn J. Sukem, píše J. první dopis a zve ho na návštěvu do Prahy. J. byl polichocen Brodovou obšírnou statí o Její pastorkyni, která vyšla v berlínském čsp. Schaubühne 16. 11. t.r.; začal se dlouholetý pracovní a přátelsky vztah J. s významným divadelním kritikem, dramatikem a překladatelem, který byl skladateli nápomocen při šíření jeho díla v cizině, rádcem a inspirátorem při výběru témat nových operních děl, v neposlední řadě překladatelem jeho operních libret a zpěvních textů;

Prosinec 26.

první provedení Zlaté uličky z Hradčanských písníček, Praha, Smetanova síň, Pěvecký sbor moravských učitelek a Ferdinand Vach; celý cyklus Hradčanských písníček bude mít premiéru až o sedm let později (11. května 1923);

1917

Luhačovické lázeňské prostředí přeje přátelství. Janáček se tu seznámil s manželi Stösslovými. Paní Stösslová – Kamila – bude jeho přítelkyní a inspirací až do konce života.

Únor 5.

premiéra kantáty Věčné evangelium (1914) v provedení pražského Hlaholu, dirigent Jaroslav Křička, J. přítomen;

Březen 4.

Emil Herzka, ředitel vídeňské Universal-Edition, vyslechl v pražském ND Její pastorkyňu a rozhodl se pro její vydání. Spolu s Herzkou shlédl představení též dirigent vídeňské Dvorní opery Hugo Reichenberger, který operu nastuduje za dva roky ve Vídni;

Březen 29.

dokončil Epilog k Výletu pana Broučka do Měsíce;

Květen – Prosinec

skládal Výlet pana Broučka do XV. století. Oba „Výlety“ se stávají operní bilogií s názvem Výlety páně Broučkovy; premiéra bilogie 23. 4. 1920 v ND Praha s režisérem Gustavem Schmoranzem a dirigentem Otakarem Ostrčilem;

Červenec od 3.–29.

během letního pobytu v Luhačovicích (vila Vlastimila) poznal Kamilu Stösslovou (ubytovanou v domě Žofín); z letmého seznámení se zakrátko vyvinulo nejprve přátelství mezi manželi Janáčkovými a Stösslovými, pěstované a udržované až do r. 1925; mezitím J. začal jezdit sám za paní Kamilou do Písku a věkově nerovné přátelství u J. přerostlo v silný emocionální vztah, který trval až do konce J. života;

Prázdniny

začal skládat cyklus vokálních skladeb s průvodem klavíru Zápisník zmizelého na text, uveřejněný v LN jako anonymní (autor literárního textu Josef Kalda do r. 1997 neurčen); skladba dokončena do června 1919; před vydáním v r. 1921 revidována, premiéra 18. 4. 1921 v Brně – Redutě;

Říjen 17., 18.

v rámci koncertů BB vystoupil orchestr ND Praha s dirigentem K. Kovařovicem, na programu byla Janáčkova předehra Žárlivost. Bylo to první závažné uvedení J. díla v prostředí BB, s níž od doby své roztržky a odchodu ze spolku i jeho hudební školy neudržoval žádné styky;

Listopad 14.

premiéra balady pro orchestr Šumařovo dítě (1913), Praha, ČF, dirigent O. Ostrčil, J. přítomen;

Prosinec 12.

J. píše první ze čtyř dopisů Emě Destinnové, která projevila zájem o roli Jenůfy v Její pastorkyni. Poslední dopis Emy Destinnové, adresovaný LJ, je z prosince 1918; pěvkyně vyjadřuje snahu nastudovat roli, k čemuž však nikdy nedošlo. J. se o Destinnovou zajímal již dříve během jejích hostovaní v ND Praha;

1918

Velká sláva – další premiéra Její pastorkyně! Tentokrát ji uvedla Dvorní opera ve Vídni.

Leden

u příležitosti chystaného uvedení Její pastorkyně ve vídeňské Dvorní opeře se v německých odborných časopisech i novinách objevuji články o J.; jedním z pisatelů souhrnných J. portrétů je též brněnsky dramatik a divadelní dramaturg Guido Glück, jehož článek vyšel v lednovém rakouském Merkeru a v lipských Musikpedagogische Zeitungen;

Klub přátel umění vyzval dva brněnské umělce (jedním z nich byl Emil Hlavica) k soutěži o portrét Leoše Janáčka. Zadavatele vybrali Emila Hlavicu, který téhož roku vymodeloval reliéf – portrét s poprsím. Obdobnou plaketu zhotovil E. Hlavica v r. 1925 (vročení 1926) pro J. přátele;

Leden 15.–25.

vznikla úprava lidových písní pro zpěv a klavír ze sbírky Heleny Salichové Slezské písně; premiéra se uskutečnila za rok v Praze (7. 4. 1919).

Leden – Květen

poslední přehlédnutí operní bilogie Výlety páně Broučkovy;

Únor 16.

uvedení Její pastorkyně ve Dvorní opeře ve Vídni; Maria Jeritza jako Jenůfa, Lucie Weidt jako Kostelnička, dir. Hugo Reichenberger, režie Cyril von Wymetal; J. se účastnil premiéry i četných zkoušek na ni; na samotnou premiéru pozval dopisovatele denního i odborného tisku, umělecké i osobni přátelé, mezi jinými též Gabrielu Horvátovou a manžele Stöosslovy; úspěch vídeňské premiéry (do května 1918 provedena 10x) přispěl k bezprostředně následující sérii inscenací na zahraničních operních scénách; za J. života byla opera uvedena v Záhřebu (1920), Lublani (1922). Frankfurtu n./M. (1923), Berlíně, Freiburgu, Lublani, New Yorku, Cáchách (1924), Darmstadtu, Geře, Norimberku, Augsburku, Brémách, Coburgu, Basileji, Vratislavi, Osnabrücku, Magdeburku (1925), Altenburgu, Wiesbadenu, Trieru, Hamburku, Poznani, Ulmu, Lvově, Essenu, Výmaru, Erfurtu, Braunschweigu, Kalinigradu, Düsseldorfu, Gottě, Karlsruhe, Gdaňsku, Greifswaldu, Hagenu, Manheimu (1926), Antverpách, Rostocku, Saarbrückenu, Záhřebu, Plauen, Saské Kamenici, Schwerinu, Bremerhavenu, Štětíně, Bamberku, (1927), Lipsku, Bělehradu, Mönchengladbachu, Freiburgu, Helsinkách, Würzburgu, Krefeldu a Dortmundu (1928);
– Universální edice ve Vídni vydala tiskem Její pastorkyňu s německým překladem Maxe Broda; pro cizinu bude od nynějška opera známa pod názvem Jenůfa;

Březen 29.

dokončil rapsodii pro orchestr Taras Bulba, jejíž první podoba je z r. 1915; premiéra se uskuteční v Brně s dirigentem Fr. Neumannem a orchestrem ND (9. 10. 1921);

Červenec 8.–27.

Luhačovice, Augustiniánský dům; letmé setkaní se Stösslovymi;

Janáček

se vrátil k operní prvotině Šárka (vzpomněl si na ni 1916) a do léta 1919 vytvořil její finální podobu; další retuše budou následovat až do její premiéry 1925;

Září 3.–9.

J. pobyt v lázních Bohdaneč;

Září 22., 23.

ČF s dirigentem L. V. Čelanským provedla v Brně orchestrální baladu Šumařovo dítě (1913); koncert chápán jako uznání Prahy v J. tvůrčím prostředí;

Listopad 15. – 18.

složil mužský sbor Česká legie na slova básně Antonína Horáka; premiéru provedlo PSMU s Ferdinandem Vachem v Kroměříži 26. 2. 1920;

Listopad 16.

v nastudování dirigenta O. Klemperera uvedla opera v Kolíně n./R Její pastorkyňu; Otto Klemperer se stal jedním z prvních zahraničních dirigentů J. hudby, jehož interpretace si J. velmi vážil;

Prosinec 16.

obdržel výroční cenu České akademie za celoživotní dílo;

1919

Janáčkův sen se naplnil: z varhanické školy se sloučením s hudební školou Besedy brněnské stala konzervatoř hudby.

Janáček působí jako profesor mistrovské školy pražské konzervatoře s působností v Brně a předseda Klubu moravských skladatelů.

Leden do 10.

rozsáhlé revize operní prvotiny Šárka (1888), na úpravách a instrumentaci 3. dějství se od 1918 podílí J. žák Osvald Chlubna; operu bude J. revidovat ještě v létě, naposled ještě v r. 1925;

Únor 20.

jmenován předsedou nově utvořeného brněnského moravsko-slezského výboru při Ústavu pro lidovou píseň v ČSR;

Březen

J. se dopisem do Písku snažil získat Otakara Ševčíka jako profesora mistrovské školy konzervatoře, k čemuž nakonec nedošlo. Jistým prostředníkem mezi J. a Ševčíkem mohla být Kamila Stösslová, která se tou dobou přestěhovala z Přerova do Písku;

Duben 26.

prezident T. G. Masaryk přijal J. jako delegáta Družstva ND Brno. První setkaní LJ s TGM;

Červenec od 6.–27.

léčení v Luhačovicích, Augustiniánský dům;

Srpen 28.

české divadlo zahájilo pravidelný provoz v budově městského divadla (do vzniku ČSR zde hrálo německé divadlo) novým nastudováním Její pastorkyně v rež. R. Waltera, pod taktovkou Fr. Neumanna; Jenůfa – Božena Snopková, Kostelnička – Marie Veselá, Laca – Pavel Jeral, Števa – Valentin Šindler;

Září 25.

jmenován zatímním profesorem pro skladbu na mistrovské třídě konzervatoře hudby v Brně; varhanická škola společně s hudební školou BB vládním schválením přeměněna na konzervatoř hudby;

Září 30.

u příležitosti otevření brněnské konzervatoře napsal fejeton Úvodní slovo k otevření konservatoře hudby v Brně, vydaný 7. 10. t.r. v LN;
bez data
z podnětu Vl. Helferta, V. Petrželky a V. Kaprála založen v Brně Klub mladých moravských skladatelů; ten se za tři roky přejmenuje na Klub moravských skladatelů (KMS); jeho prvním předsedou zvolen r.1920 LJ;

Listopad do 11.

završil skladbu Zápisníku zmizelého, jejíž počátky sahají do srpna 1917;

Vánoce

během pražského pobytu (v té době bydlíval většinou na Smíchově v penzionu U Karla IV.) se setkal se Stösslovými, s nimiž navštívil v ND představení Její pastorkyně (28. 12.);

1920

Leden od 5.

komponuje operu Káťa Kabanová na vlastní libreto podle Ostrovského dramatu Bouře. Operu dokončí a zreviduje do prosince 1921 (prem. 23. 11. 1921 ND Brno);

Březen 16.

vyžádal si z Universální edice Schönbergovu „Harmonielehre“, kterou do 16. dubna t.r. prostudoval; o Schönbergovi a jeho expresionistických výbojích J. věděl přinejmenším již od r. 1918;

Březen do 21.

složil symfonickou báseň Balada blanická na motivy stejnojmenné básně Jaroslava Vrchlického; skladba je dedikována „osvoboditeli T. G. Masarykovi;
– v Brně na matiné konzervatoře s dirigentem Fr. Neumannem a orchestrem ND Brno se uskutečnila premiéra Balady blanické; koncert v brněnském divadle na počest prezidentových narozenin;

Březen 22.

postátněna konzervatoř; ředitelem ústavu jmenován Jan Kunc;

Duben 21.

Hugo Boettinger, um. jménem Dr. Desiderius nakreslil první z řady svých portrétů–karikatur LJ; poslední J. portrét (z r. 1927) věnoval Boettinger s přípisem Gabriele Horvátové 17. 3. 1928;

Duben 23.

premiéra Výletů páně Broučkových v ND Praha, J. přítomen;

Červenec 12. – srpen 2.

léčí se v Luhačovicích, bydlí v Augustiniánském domě; ve stejné době pobývá v Luhačovicích též Otakar Ostrčil, s nímž J. navázal přátelské i pracovní styky již 1914. Ostrčil dirigoval původní premiéru Výletů páně Broučkových a Šumařovo dítě. Oba se potkají v Luhačovicích i v dalších letech;

Srpen

revize kantáty Na Soláni čarták na text M. Kunerta; kantáta vznikla 1911 a v nově přehlednuté podobě z 1920 bude poprvé provedena 1924 v Brně (19. 10.);

Září 15.

jmenován řádným profesorem na mistrovské škole státní konzervatoře hudby v Praze s působištěm v Brně; pro pražskou konzervatoř konal od záři 1921 cyklus přednášek o skladbě a tvůrčí prací skladebné;

Říjen 6.

zproštěn funkce ředitele brněnské konzervatoře;

1921

V Brně právě dozněla premiéra opery Káťa Kabanová. Janáček kupuje od své švagrové Marie domek č. p. 79 v Hukvaldech. (I ten můžete dnes navštívit, najdete v něm Janáčkův památník.)

Leden

začal skládat operu Příhody lišky Bystroušky na vlastní libreto podle „románu“ Rudolfa Těsnohlídka; Příhody lišky Bystronožky (původní Těsnohlídkův název) byly inspirovány kresbami Stanislava Lolka (s Lolkovým dílem se J. seznámil již v říjnu 1910 na výstavě v Rudolfinu), které byly nedílnou součástí „Příhod“, uveřejňovaných v LN na pokračování; libreto upravil do poloviny r. 1922, operu dokončil na podzim 1923;

Leden 23.

slyšel Debussyho La Mer v podání Šakovy filharmonie; o skladbu se zajímal již od r. 1910, kdy ji provedla ČF (zda toto provedení slyšel nelze doložit); dochovala se J. analýza skladby, datovaná r.1921;

Duben 6.

premiéra ženského sboru Kašpar Rucký (1916) na text Františka Serafinského Procházky; premiéra v Praze, PSPU, dirigent Method Doležil;

Duben 18.

v brněnské Redutě premiéra Zápisníku zmizelého (1917–1919) s Břetislavem Bakalou u klavíru; part Janíčka zpíval K. Zavřel, Zefku L. Kvapilová-Kudláčková; J. přítomen;

Červen 18.

v Praze poslouchal přednášku Rabíndranátha Thákura; na slova jeho básně Potulný šílenec napíše stejnojmenný mužský sbor (1922);

Červenec – začátek měsíce

pobyt ve Vysokých Tatrách, navštívil Štrbské pleso, Mengušovskou dolinu, údolí Mlýnice, Popradské jezero, Kolbašské vodopády, Javorinu; z cesty po Slovensku vznikl fejeton, „Z Vysokých Tater“, uveřejněný v LN 18. 7. t.r.;

17. července až 7. srpna

léčebný pobyt v Luhačovicích, Augustiniánský dům; setkání s Kamilou Stösslovou, která zde absolvovala se svou sestřenicí léčebnou kůru;

Září 16.

účastní se přednášky T. G. Masaryka v aule české techniky v Brně a pořizuje záznam nápěvků prezidentovy mluvy; obsah řeči i vlastní nápěvky se stanou základem tří studií, které J. nazval Triptychon; za J. života nebyl jako soubor publikován; během prezidentovy oficiální návštěvy se J. s TGM nesetkal;

Říjen 4.

premiéra Tarase Bulby (1915–1918), Brno, orchestr ND Brno, dir. Fr. Neumann, J. přítomen;

Listopad 23.

původní premiéra Káti Kabanové (1920–1921) v ND Brno; dir. Fr. Neumann, rež. Vladimir Marek, výtv. Vladimir Hrska, Marie Veselá v roli Káti, Marie Hladíková jako Kabanicha a Karel Zavřel jako Boris;

Prosinec 14.

za operu Výlety páně Broučkovy získal cenu České akademie;

Prosinec 31.

zakoupil v rodných Hukvaldech dům, který se mu do konce života stal místem tvůrčích činů i odpočinku. Dům, který koupil od své ovdovělé švagrové, postupně přestavěl, zmodernizoval a nově zařídil; rekonstruovaný objekt dal podobu dnešnímu Památníku Leoše Janáčka v Hukvaldech;

1922

Leden 1.

dokončil výběr 15 lidových písní a jejich úpravu pro klavír pod souhrnným názvem Moravské lidové písně a do sbírky nezařazené písně Ej, duby, duby;

Leden 10.

v dopise M. Brodovi zmiňuje svou práci na Moravských lidových písních a studium Einsteinovy teorie relativity;

Březen 22.

J. žádá ministerstvo o zakoupení Hippova chronoskopu, jehož pomocí chce přesně měřit časový průběh nápěvků; o tom, že přístroj používal, svědčí údaje časových hodnot, které od nynějška připojuje ke svým zápisům nápěvků;

Duben 20.

v Hudební matici vyšla tiskem Houslová sonáta, jejíž kompozice se datuje od r. 1914;
– za J. přijela do Brna Rosa Newmarchová, shlédla brněnskou Káťu Kabanovou a Její pastorkyňu; Rosa Newmarchová se s J. tvorbou seznámila již 1919 v Praze; v r. 1922 vydala v londýnských The Slavonic Review stať o Janáčkovi a moravském hudebním dramatu; po čtyřech letech zorganizovala J. cestu do Anglie, uvedla ho do společnosti a díky jejímu angažmá se J. dílu dostalo vřelého přijetí; J. jí dedikuje první vydání své Sinfonietty v Universální edici;

Duben 24.

premiéra revidované Houslové sonáty; provedena v Brně na koncertě KMS v podání Fr. Kudláčka – housle a Jar. Kvapila – klavír;

Červenec 3.–24.

léčí se v Luhačovicích, Augustiniánský dům; během pobytu se setkal s Alfonsem Muchou, o čemž svědčí dochovaná fotografie (z r. 1922) obou velkých Moravanů; Muchovu Slovanskou epopej J. shlédl na výstavě v Obecním domě již v květnu 1919; Mucha byl též autorem skici výtvarného návrhu obálky k vydání Výletů páně Broučkových;

Červenec – až listopad 12.

složil mužský sbor Potulný šílenec na slova bengálského básníka Rabíndranátha Thákura, jehož přednášku v červnu 1921 navštívil a zapsal nápěvky jeho mluvy;

Září 17.

z Klubu mladých moravských skladatelů se ustavil Klub moravských skladatelů, v jehož čele stal LJ jako předseda;

Na podzim

dánský tenorista Mischa Leon nastudoval pod Janáčkovým dohledem český text Zápisníku zmizelého, který také vzápětí česky provedl v Londýně (27. 10.) a poté v Paříži;

Listopad 30.

ND Praha připravilo inscenaci opery Káťa Kabanová; dir. O. Ostrčil, rež. Robert Polák, výtv. J. M. Gottlieb, Káťa – Kamila Ungrová, Kabanicha – Marie Rejholcová, Boris – Miloslav Jeník; u příležitosti pražské premiéry J. dopisem požádal o audienci u prezidenta dne 28. listopadu; audience, během níž chtěl J. upozornit na nedoceňovanou vysokoškolskou úroveň mistrovských škol skladby, se neuskutečnila;

Prosinec 6.

za Káťu Kabanovou a Zápisník zmizelého J. obdržel výroční cenu České akademie;

Prosinec 8.

v Kolíně n./R. první zahraniční nastudování Káti Kabanové; dir. O. Klemperer, rež. Felix Dahn, vytv. Rud. Hraby;

Prosinec 13.

J. slyšel Hábovu Ouverturu pro orchestr; J. první seznámení s Hábovou mikrointervalovou hudbou;

1923

V nakladatelství Orbis vyšla kniha Maxe Broda Sternenhimmel, jejíž 8 kapitol je věnováno LJ;

Únor – Březen

revize Pohádky pro violoncello a klavír; definitivní verze pro tisk a provádění je třívětá. Skladba byla komponovaná v r. 1910 a přepracovaná na čtyřvětou v r. 1912;

Březen 21.

premiéra přepracované – 3věté – verze Pohádky pro violoncello a klavír, Praha, Mozarteum;

Březen 23.

ND Bratislava připravilo inscenaci Káti Kabanové s dir. Milanem Zunou a rež. Jos. Munclingerem; J. bratislavské premiéře přítomen;

Květen 11.

premiéra celého cyklu ženských sborů Hradčanské písničky na text Františka Serafinského Procházky; provedení v Praze, PSPU s dirigentem Methodem Doležilem; J. přítomen;

Červen

začal komponovat symfonii Dunaj, práci přerušil v letě 1925 a skladbu nedokončil;

Prázdniny

vznikl fejeton „Všudybyl“, v němž J. popisuje nedávnou cestu do objevených Demänovských jeskyní; zveřejněno v Liptovském krase 1923, vydaném Komisi pre zverejnenie Demänovských jeskyní; v komplexu Demänovských jeskyní existuje tzv. Janáčkův chrlič;

Srpen 2.–7.

navštívil 2. festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Salcburku, kde 5. 8.provedena jeho Houslová sonáta; v Salcburku se seznámil s Aloisem Hábou;

Srpen 16.–1. září

léčí se v Luhačovicích, Augustiniánský dům;

Říjen

sir Henry Wood nastudoval a provedl v Londyně Šumařovo dítě;

Říjen do 10.

ukončil práci na opeře Příhody lišky Bystroušky, která se datuje od ledna 1922; premiéra 6. 11. 1924 v Brně, dir. Fr. Neumannn, rež. Ota Zítek;

Říjen 28. – Listopad 7.

vznikl 1. smyčcový kvartet „z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“(prem. 17. 10. 1924 v provedení Českého kvarteta);

Listopad od 11.

zahájil práci na opeře Věc Makropulos na vlastní libreto podle stejnojmenné hry Karla Čapka (viděl ji v prosinci 1922 ve Vinohradském divadle); operou se zabývá až do konce roku 1925; premiéra v ND Brno 18. 12. 1926;

1924

V Brně se odehrála premiéra opery Příhody lišky Bystroušky.

Její pastorkyňa se hraje i za oceánem! Nastudovala ji Metropolitní opera v New Yorku.

Začátek roku

Listy Hudební Matice připravily dvojčíslo 1–2, které celé věnovaly LJ;

Leden 18.

Moravskoslezské divadlo v Ostravě připravilo inscenaci Káti Kabanové (dir. Em. Bastl, rež. Jan Kühn, výtv. J. Dušek) za J. účasti; první uvedení této opery v Ostravě;

Březen 17.

uvedení Její pastorkyně v Berlíně za J. přítomnosti; dirigent Erich Kleiber, režisér K. Holy, výtvarník Emil Pirchan, Jenůfa – Zinajda Jurjevskaja, Kostelnička – M. Arndt-Ober; berlínská premiéra se stala velkou společenskou a uměleckou událostí a tisk ji věnoval mimořádnou pozornost; v Německu se tou dobou objevila sada cigár se značkou Jenůfa;

Květen do 19.

napsal Pochod modráčků, otištěn v čsp. Hudební besídka 1924; skladba vplynula do 3. věty sextetu Mládí (1924);

Červen od 27.

J. první návštěva Kamily Stösslové v Písku. Od tohoto okamžiku se oba budou setkávat častěji v Praze, Písku, Brně a 1927 i v Luhačovicích; vzroste také vzájemná korespondence, zvláště ze strany LJ; za celou dobu své známosti J. napsal Kamile Stösslové téměř 730 dopisů;

Červenec 13.

v New York Times vyšel rozhovor Olina Downese s LJ u příležitosti J. životního jubilea. Materiál k rozhovoru získal americký hudební kritik během červnového pobytu v Československu a při setkání s LJ v Brně;

Červenec do 24.

zkomponoval dechový sextet Mládí; premiéra 21. 10. t.r. v BD za J. přítomnosti;

Červenec

dobu hlavních oslav svých sedmdesátin tráví v ústraní – v Hukvaldech; svůj pobyt přeruší pouze na dobu, kdy se účastní hostovaní brněnského ND v Divadle na Vinohradech s Její pastorkyňou (9. 7.); představení měl být přítomen též T. G. Masaryk, ale pro nemoc svou návštěvu odložil;

Srpen 15.–30.

léčí se v Luhačovicích, Augustiniánský dům; během pobytu se seznámil s dcerou B. Smetany – Zdenou Heyduškovou a zapsal si nápěvky její mluvy, které včlenil do fejetonu Smetanova dcera (vyšel 3. 10. t.r. v LN);

Září 13.

v Besedním domě se uskutečnila přednáška bengálského básníka Santose Hazry, J. se jí účastnil a pod dojmem bengálského přednesu napsal fejeton „Na pravé stopě“, otištěný v LN 7. 4. 1925;

Září 16.

v J. jubilejním roce nastudovala brněnská opera Káťu Kabanovou s dir. Fr. Neumannem, rež. O. Zítkem na scéně A. Provazníka; premiéra za J. účasti;

Září 19.

premiéra revidované verze (1920) kantáty Na Soláni čarták, ND Brno, Beseda brněnská, dir. Jaroslav Kvapil;

Září 21.

PSMU za řízení Ferdinanda Vacha provedl v Rosicích u Brna premiéru mužského sboru Potulný šílenec; téhož roku byl proveden ještě v Brně (11. 10.) a v Praze (8. 12);

Září 24.

Janáček získal statní cenu za rapsodii pro orchestr Taras Bulba; cenu udělovalo ministerstvo školství ke dni 28. října;

Říjen 17.

premiéra I. smyčcového kvartetu, Praha, Mozarteum, České kvarteto, J. přítomen;

Říjen 21.

v BD v Brně se za J. přítomnosti uskutečnila premiéra Mládí v podání profesorů brněnské konzervatoře;

Říjen 22.

v Brně vznikl iniciativou české inteligence, průmyslníků a obchodníků tzv. Pánský klub. Sloužil jako kulturní a společenské středisko; byl situován do budovy Báňské a hutní společnosti (dnes Sukova ulice, budova České spořitelny). Předsedou Pánského klubu byl zvolen LJ;

Listopad 6.

původní premiéra opery Příhody lišky Bystroušky v ND Brno; dirigent Fr. Neumann, režie Ota Zítek, výprava Ed. Milén; Lišku zpívala H. Hrdličková, Zlatohřbítka B. Snopková, Revírníka A. Flögl; J. premiéře přítomen;

Listopad 15.

Hudební rozhledy vydaly k J. životnímu jubileu obsáhle dvojčíslo;

Prosinec 2.

v pořadatelství KMS provedeny v BD koncertně Lašské tance (a pod tímto názvem) v počtu dnes známých šesti tanců; o provedení se zasloužil orchestr ND s dirigentem Fr. Neumannem. Koncert uspořádán na oslavu J. sedmdesátin, J. provedení přítomen. (Kodifikované pořadí oněch šesti Lašských tanců je poprvé koncertně provedeno až r. 1926 v Praze s ČF a dirigentem Fr. Neumannem; J. provedení přítomen);

Prosinec 6.

první americké uvedení Její pastorkyně, Metropolitní opera v New Yorku, Maria Jeritza jako Jenůfa, dir. Artur Bodanzky;

Prosinec 8.

provedení mužských sborů, Věčného evangelia (dir. J. Křička, sbormistr H. Doležil), Šumařova dítěte a Tarase Bulby s ČF a dirigentem Václavem Talichem v Praze ve Smetanově síni se účastní prezident T. G. Masaryk, který pozval J. do prezidentské lóže;

Prosinec 16.

jmenován čestným členem pražského Spolku pro moderní hudbu;

1925

Filozofická fakulta MU má svého prvního čestného doktora – Leoše Janáčka. Ten si svého titulu velmi váží, odteď se podepisuje jako Dr. Ph. Leoš Janáček.

Janáček vyrazil na Mezinárodní festival soudobé hudby v Benátkách.

Na čem Janáček pracuje? Právě dokončil Říkadla inspirovaná obrázky J. Lady, O. Sekory a J. Hally v Lidových novinách.

Leden – 29. Duben

složil Concertino pro klavír a komorní soubor (prem. 16. 2. 1926 v Brně);

Leden 8.

jako reakci na svou žádost o uvolnění do důchodu (konec 1924) obdržel LJ blahopřejný dopis prezidenta republiky T. G. Masaryka; J. na tento list poděkoval písemně 15. 3. t.r. a v květnu t.r. pozval TGM na představení Lišky Bystroušky, uváděné pražským ND jako součást Mezinárodního festivalu soudobé hudby;

Leden 23.

brněnská posádka oslavila J. sedmdesátku koncertem Lašských tanců v provedení orchestru 43. pěšího pluku (kapelník Zita) a pěvecké sdružení Foerster zazpívalo J. sbory; koncert se konal za mimořádného zájmu publika v sále vojenského zátiší na Kotlářské ulici;

Leden 28.

promován prvním čestným doktorem Masarykovy univerzity;

Březen 2.

v Redutě klavírní recitál Bély Bartóka, zprostředkoval jej LJ jménem KMS;

Březen 3.

Klub moravských skladatelů připravil autorský večer Arnolda Schönberga, následovala československá premiéra Gurrelieder (provedeno v ND Brno 8. 3.) za skladatelovy účasti; J. přítomnost provedení Gurrelieder je pravděpodobná;

Květen

ISCM (Mezinárodní společnost pro soudobou hudbu) upořádala v Praze mezinárodní festival soudobé tvorby; jako přední reprezentant soudobé české tvorby i jako předseda Klubu moravských skladatelů se J. společně se svou chotí festivalu zúčastnil; součástí festivalu byla pražská premiéra (18. 5.) Příhod Lišky Bystroušky; během festivalu mj. pořízen filmový záběr LJ na projížďce parníkem po Vltavě;

Květen 8.

na úpatí Špilberku, v ústí ulice Údolní, odhalen pomník Pavlu Křížkovskému, dílo akad. sochaře Františka Fabiánka; zbudování pomníku bylo výsledkem dlouholeté J. snahy (byl členem komitétu pro postavení pomníku P. Křížkovskému) o důstojné umístění památky na významného moravského umělce;

Květen 18.

ND Praha nastudovala Příhody lišky Bystroušky pod taktovkou O. Ostrčila, v režii Ferd. Pujmana, na scéně J. Čapka; J. premiéře přítomen;

Červen

kompletoval větu symfonie Dunaj, s jejíž kompozicí se zabýval od června 1923; poté se ke skladbě již nevrátil;

Červen 4.–24.

léčí se v Luhačovicích, Augustiniánský dům; během pobytu J. podnikl výlet (9. 6.) autem do Kunovic, kde si prohlédl „Kožuchy“ J. Úprky a navštívil Ant. Frolku v Tasově, jehož obrazy velmi obdivoval; v půli června vznikl portrét LJ od Emila Stanislava Kopřivy. J seděl modelem, na ruce s „prstýnkem pro štěstí“, který mu darovala Kamila Stösslová; obraz dnes ve sbírkách Janáčkova archivu Moravského zemského muzea;

Červen 18.–20.

během slavností Valašského roku v Rožnově provedeny též J. sbory Dež viš, Vojna, Klekánica v provedení rožnovského a kopřivnického sboru; J. se zúčastnil slavnosti 18. a 19. června a prohlédl si známé Jaroňkovy gobelíny;

Červenec – Srpen

napsal Říkadla – pro 3 ženské hlasy, klarinet a klavír, inspirován říkankami tištěnými s obrázky J. Lady, O. Sekory a J. Hally v LN; provedeno téhož roku v Brně (26. 10.); tato „malá“ verze obsahuje 8 říkadel, která pak s malými změnami přešla do rozšířené podoby Říkadel z r. 1926;

Září 3. – 8.

společně se svou chotí Zdenkou odjel přes Písek do Benátek, kde navštívil Mezinárodní festival soudobé hudby; 4. 9. v Benátkách proveden J. 1. symčcový kvartet v interpretaci Zikova kvarteta; dojmy z cesty, benátského festivalu a hodnocení vyslechnutých skladeb zapsal ve fejetonu Basta!, publikovaném v LN 8. 11. 1925;

Říjen 17.

mužský sbor Vínek (1904–1906), komponovaný na základě nápěvu a textu lidové písně Na bruntálských horách, poprvé provedlo v Brně PSMU v Brně;

Říjen před 24.

J. vyslechl přednášku Josefa Zubatého na FF MU; význačného jazykozpytce a prvního biografa A. Dvořáka zvěčnil ve fejetonu „Josef Zubatý; publikováno v LN 24. 10. 1925;

Říjen 26.

v BD na večeru písní a básní v pořadatelství Čtenářského spolku provedena premiéra Říkadel (tzv. mala verze); J. koncertu přítomen;

Listopad před 6.

za operu Příhody lišky Bystroušky byl poctěn statní cenou, jež mu přiřkla porota ve složení J. Branberger, Vl. Helfert, L. Vycpálek a V. Novák;

Listopad 11.

premiéra operní prvotiny Šárka v Brně; orchestr ND řídil Fr. Neumann, režii měl Ota Zítek a výpravu připravil Vlastislav Hofman; Šarku zpívala Hana Pírková, Ctirada Emil Olšovský, Přemysla Arnold Flögl;

Listopad 13.

J. písemně složil předsednictví Klubu moravských skladatelů;

Listopad 30.

obdržel statní cenu České akademie za 1. smyčcový kvartet a dechový sextet Mládí;

Prosinec do 5.

ukončil práci na opeře Věc Makropulos; premiéra se uskuteční v Brně příštího roku;

Prosinec od 10.

začal komponovat mužský sbor Naše vlajka na text básně Vlajka od Fr. Serafinského Procházky; premiéra se uskuteční 16. 10. 1926 v Přerově;

1926

Ve foyer divadla Na hradbách (dnešního Mahenova divadla) přibyla busta Leoše Janáčka od Jana Štursy. Kdo byl u slavnostního odhalení, mohl potkat samotného skladatele.

Janáček dokončil Sinfoniettu.

O Janáčka je zájem po celém světě – duben a květen stráví ve Velké Británii.

Gustav Böhm vytvořil portrét – olejomalbu – Leoše Janáčka; vedle Milénovy kresby z 1928 dnes nejznámější J. umělecký portrét;

Leden 24.

ve foyer divadla Na hradbách (dnes Mahenovo divadlo) za J. přítomnosti slavnostně odhaleno skladatelovo bronzové poprsí, předposlední dílo Jana Štursy (vznikalo v r. 1924); se Štursovým celoživotním dílem se J. seznámil na souborné výstavě v Praze;

Únor 16.

premiéra Concertina v brněnském BD na koncertě KMS; o 4 dny později byla skladba uvedena v Praze; J přítomen;

Březen od 2.

komponuje Sinfoniettu pro velký orchestr; jednou z inspirací ke vzniku Fanfár tohoto nejznámějšího orchestrálního J. díla byl promenádní koncert vojenské kapely v Písku, který J. slyšel v Písku v květnu 1925; premiéra Sinfonietty se uskuteční t.r. v Praze a je ohlášena jako „Sletová symfonietta“;

Březen do 26.

dokončil mužský sbor Naše vlajka na text Fr. Serafinského Procházky; premiéru provedlo PSMU s Ferdinandech Vachem 16. 10. 1926 v Přerově;

Duben 8., 9.

v Klubu moravských skladatelů uspořádán koncert a přednáška amerického avantgardního skladatele Henry Cowella za J. přítomnosti. V r. 1927 (3. 8.) jmenoval Henry Cowell Janáčka čestným členem The New Music Society of California;

Duben 28.- Květen 10.

J. cesta do Velké Británie (Londýn) na pozvání Rosy Newmarchové; jel přes Německo do Holandska, ve Vlissingách se nalodil a v Anglii se vylodil ve Folkestonu; v Londýně provedena řada J. skladeb: 1. smyčcový kvartet, Houslová sonáta, Mládí a Pohádka pro violoncello a klavír; J. setkání se sirem Henry Woodem, Setonem Watsonem a významnými osobnostmi anglického kulturního a společenského života; J. vystoupil na londýnské Škole slovanských studií a v Českoslovanském klubu londýnském, byl svědkem generální stávky, slyšel hrát slavnou houslistku Adilu Fachiri, vnučku J. Joachima, která na J. koncertu ve Wigmore Hall provedla J. Houslovou sonátu; její umělecky projev se považuje za jednu z možných inspirací houslového koncertu; na zpáteční cestě se zastavil na dva dny ve Vlissingách, odtud podnikl výlet do blízkých lázní Domburg a navštívil Midleburg;

Květen 15.

z operní bilogie Výlety páně Broučkovy ND Brno uvedlo první část – Výlet pana Broučka do Měsíce; dir. Fr. Neumann, rež. Ota Zítek, výtv. J. Čapek, Brouček – Val. Šindler, J. premiéře přítomen; cela bilogie provedena v Brně až 25. 11. 1937;

Květen – Červen

pracoval na houslovém koncertu „Putování dušičky“; skladba zůstala nedokončena; hudební materiál J. převzal do předehry ke své poslední opeře Z mrtvého domu;

Květen 31.

v Berlíně Charlottenburgu s velkým úspěchem provedena za účasti LJ a Zdenky opera Káťa Kabanová; po Kolíně n./R. (r. 1922) to bylo druhé zahraniční operní divadlo, které tuto operu uvedlo; při této příležitosti se J. osobně seznámil s Schönbergem i Schreckerem, kteří mu přišli blahopřát k premiéře; ohlas J. díla inicioval jeho jmenování členem Pruské akademie;

Červen od 13.

na Hukvaldech tvoří František Ondrůšek Janáčkův portrét – pastelovou studii;
– během několika posledních J. hukvaldských pobytů, které se neomezovaly jen na dobu prázdnin, vznikala 2. věta symfonie Dunaj (1923), revize II. jednání opery Věc Makropulos (1925), začal tu komponovat malou verzi Říkadel (1925), později II. smyčcový kvartet;

Červen 26.

v podání ČF za řízení Václava Talicha zazněla premiéra Sinfonietty; provedení u příležitosti VIII. sokolského sletu; J. premiéře přítomen. Během premiéry J. vepsal všem pěti větám programní názvy: I. Fanfáry, II. Hrad, III. Králové klášter, IV. Ulice, V. Radnice, a program teto skladby publikoval v LN 24. 12. 1927 ve fejetonu s názvem „Moje město“;

Červenec 10., 11.

odhalení pamětní desky na rodném domě (obecné škole) v Hukvaldech; dvoudenní oslavy na Hukvaldech a v Kopřivnici; plaketu a reliéf zhotovil olomoucký sochař Jan Pelikán; na obou slavnostních koncertech (Kopřivnice, Hukvaldy) zazněly vedle fanfár ze Smetanovy Libuše především J. skladby: Houslová sonáta, Ukvalská lidová poezie v písních, V mlhách, I. smyčcový kvartet, Zápisník zmizelého a mužské sbory, Pohádka pro violoncello a klavír, Slezské písně, Po zarostlém chodníčku. Na prvním – kopřivnickém – vystoupili umělci brněnští, na koncertu hukvaldském umělci ze severní Moravy;

Srpen 2. – Říjen 15.

komponuje Glagolskou mši na staroslověnský text; varhanní sólo zvané Postludium v prosinci, revize ještě v roce 1927; premiéra 5. 12. 1927 v Brně;

Srpen 6.–27.

Luhačovice, Augustiniánský dům; během pobytu začíná tvořit Glagolskou mši;

Říjen 

Janáček si koupil partituru Stravinského Svěcení jara; o Stravinském se dovídal z tisku, znal jeho některé skladby z festivalu v Benátkách, z koncertu Klubu moravských skladatelů r. 1925; 1926 připravil Fr. Neumann s orchestrem ND provedení Stravinského Ptáka Ohniváka a Ohňostroj;

Říjen 16.

PSMU s Ferdinandem Vachem provedl v Přerově premiéru mužského sboru Naše vlajka (1926);

Říjen 26.

brněnské německé divadlo nastudovalo Její pastorkyňu; dir. Hermann Adler, rež. Eugen Guth; brněnská inscenace následovala tři dny poté, co operu uvedl (23. 10.) pražský Neues Deutsches Theater za hudebního nastudování Alexandra Zemlinského a v režii Lonse Labera;

Říjen do 30.

složil Capriccio pro klavír levou rukou a dechový komorní soubor (prem. 2. 3. 1928 v Praze);

Prosinec 18.

původní premiéra opery Věc Makropulos v ND Brno; o inscenaci se zasloužili dir. Fr. Neumann, rež. Ota Zítek a výtv. Josef Čapek; Emilia Marty – Alexandra Čvanová, Albert Gregor – Emil Olšovský, Baron Prus – Zdeněk Otava; J. přítomen;

Prosinec 27.

dokončil druhou verzi Říkadel, na níž pracoval od 14. listopadu t.r.; tato rozšířená verze pro 9 hlasů a 10 nástrojů obsahuje 19 čísel; provedena následujícího jara v Brně, koncert přenášel rozhlas;

1927

Janáček odjíždí na Mezinárodní hudební festival ve Frankfurtu nad Mohanem.

Pruská akademie umění v Berlíně jmenovala Janáčka svým členem.

Sálem brněnského Stadionu (budova na Kounicově 20) zazněla Janáčkova Glagolské mše ve své světové premiéře.

Leden 21.

přihlásil se za člena hukvaldského Sokola;

Únor od 10.

v Bystřici pod Hostýnem a v Brně vzniká velký portrét LJ od Fr. Ondrůška. Portrét vystaven na členské výstavě Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, vernisáž v říjnu 1927. Olej v majetku brněnské konzervatoře;

Únor 13.

opera městského divadla v Mohuči uvedla jako první zahraniční scéna Příhody lišky Bystroušky;

Únor 18.

společně s Arnoldem Schönbergem a Paulem Hindemithem jmenován členem Pruské akademie umění v Berlíně;

Únor od 18.

počátek kompozice poslední opery Z mrtvého domu na vlastní libreto dle románu F. M. Dostojevského. Kompozice opery ukončena v květnu 1928, konečnou revizi (od června 1928) celé opery J. již nestačil provést; jejího dokončení včetně instrumentačních úprav se ujali J. žáci B. Bakala a O. Chlubna; premiéra v Brně r. 1930; na premiéře se podíleli dir. B. Bakala, rež. Ota Zítek a výtv. Fr. Hlavica; v Chlubnově a Bakalově revizi se opera hrála až do r. 1958, kdy poprvé ND Praha s dir. J. Vogelem a rež. H. Theinem nastudovali operu s J. originálním závěrem. Nový pohled na kritickou verzi opery připravil dir. Václav Nosek pro inscenaci v ND Brno 29. 9. 1974;

Březen 3.

účastnil se ve Španělském sále pražského hradu „odpoledního čaje“, během něhož promluvil s prezidentem TGM, který se zajímal o J. činnost v Ústavu pro lidovou píseň;

Duben 4.

seznámil se s operou Wozzeck Albana Berga (brněnské provedení ukázek z opery); na stejném koncertu provedena též J. Sinfonietta (orchestr ND Brno, dir. F. Neumann)

Duben 11.

pod dojmem uvedení Její pastorkyně v Antverpách (9. 1. t.r.) J. udělena z rukou belgického krále pocta rytíře řadu Leopoldova;

Duben po 17.

během návštěvy v Písku došlo mezi J. a Kamilou Stösslovou ke sblížení, od té doby ji J. oslovuje důvěrným „Ty“;

Duben 25.

premiéra druhé verze Říkadel na koncertu Klubu moravských skladatelů v Brně. (Tzv. velká Říkadla vznikla o prázdninách 1926 a J. ji chtěl provádět je ve spojení s promítáním Ladových, Sekorových a Hallových obrázků, které v LN doprovázely vydání dětských říkadel.);

Květen před 21.

Zdenka J. odhalila J. toužebný emocionální vztah ke Kamile Stösslové; J. od té doby Kamiliny dopisy pálil; poslední roztržka v manželství Janáčkových, kterou se J. snažil očistit vysvětlujícím listem své ženě (13. 6. t.r.) i Davidu Stösslovi (15. 6. t.r.);

Květen 27.

otevřeným dopisem, otištěným v LN, vystoupil J. z národně demokratické strany, jejímž členem se stal r. 1922;

Červen 8.–24.

J. v Hukvaldech, kde mj. provedl soupis majetku a sepsal poslední vůli;

Červen kolem 30.

účastnil se Mezinárodního hudebního festivalu ve Frankfurtu n./Mohanem, kde bylo provedeno jeho Concertino; na mezinárodní hudební výstavu (byla součástí festivalu) přivedl lidovou kapelu myjavských hudců jako protiváhu české dudácké kapely;

Červenec 3.–4.

Janáčkovy oslavy ve Štramberku; J. se jich nemohl zúčastnit, neboť do 4. července byl ve Frankfurtu. U příležitosti oslav odhalena na vrchu Kotouč J. busta od akad. sochaře Emila Hlavici;

Srpen 16.–Září 2.

J. v Luhačovicích, kde se setkává se starými známými, též s Fr. Ondrůškem; ubytován v Augustiniánském domě; v té době zde byla též K. Stösslová;

Září 12.–16.

Janáček se Zdenkou na společném výletu s manželi Ondrůškovými na Radhošti; poté odjíždějí na Hukvaldy;

Září 16.–24.

na Hukvaldech; poslední společný pobyt Zd. a L. Janáčkových na Hukvaldech;

Září 29.

účastnil se berlínského provedení Sinfonietty s dir. Klempererem, který dílo provedl 4. 3. 1927 také v New Yorku;

Na podzim

obdržel státní cenu za Věc Makropulos;

Prosinec 5.

v sále brněnského Stadionu za J. účasti premiéra Glagolské mše, v provedení Filharmonického sboru BB, orchestru opery ND Brno, dir. Jaroslava Kvapila; během zkoušek J. navštívil francouzsky kritik William Ritter, který o Glagolské mši napsal velmi obšírnou kritiku do švýcarských novin a chtěl o J. psát knihu;

Prosinec 24.

v Lidových novinách vyšel J. fejeton Moje město (poprvé vydán německy v Prager Presse 4. 12. t.r.); vznikl v souvislosti se Sinfoniettou na oslavu československé samostatnosti a je považován za program Sinfonietty;

1928

I v posledním roce života Janáček tvoří. Zkomponoval 2. smyčcový kvartet a pracuje na opeře Z mrtvého domu. 12. srpna v Ostravě umírá.

Leden

začátek roku ve znamení tragického skonu Rudolfa Těsnohlídka, který patřil do blízkého okolí LJ;

Leden 7.

sešel se v Praze s anglickým skladatelem Gustavem Holstem;

Leden 14.

odjíždí na Hukvaldy, kde chce dva týdny odpočívat a revidovat poslední práce na přestavbě a zařizovaní svého domu; zde bude do leta komponovat II. smyčcový kvartet; pobyt přerušen cestou do Prahy;

Leden 21.

účastní se premiérového představení Káti Kabanové v provedení pražského německého divadla; v tomto nastudování poprvé zazní mezihry 1. a 2. aktu;

Leden 29.

J. zavěsil do hukvaldského domu obrazy od Františka Dvořáka, které koupil a vybral s pomocí Fr. Ondrůška;

Leden 29.–Únor 19.

V Brně a na Hukvaldech vznikl II. smyčcový kvartet „Listy důvěrné“. Premiéru díla J. již neslyšel, pouze zkoušky Moravského kvarteta, které bylo prvním interpretem díla (premiéra 7. září t.r.);

Březen 1.

opera pražského ND nastudovala Věc Makropulos, dir. O. Ostrčil, rež. Josef Munclinger, vyt. J. Čapek, J. premiéře přítomen;

Březen 2.

premiéra Cappriccia v Praze, part klavíru pro levou provedl Otakar Hollmann, J. přítomen;

Březen 8.

vytvořil Vzpomínku pro klavír, dedikovanou jihoslovanskému skladateli Miloje Milojevičovi;

Duben 7.–10.

u příležitosti uvedení Glagolské mše ve Smetanově síni Obecního domu (8. 4. t.r.), se provedení zúčastnil prezident T. G. Masaryk); návštěva Stösslových v Praze; společně navštívili mj. Bertramku; své dojmy z Bertramky J. vypsal ve fejetonu „Zvoní na poplach“.

Květen 22.

pro tisk partitury Lašských tanců napsal předmluvu „Moje Lašsko“; vydáním dostanou Lašské tance jednou provždy ustálený název a pořadí šesti zařazených tanců;

Květen 27.

zahájena Výstava soudobé kultury v Brně;

Květen 31.–Červen 5.

na Hukvaldech vznikly skici scénické hudby k Hauptmannově hře Schluck und Jau; J. odstoupil od kompozice scénické hudby k dramatu, které mu květnovým dopisem doporučil Gustav Hartung s přímluvou Max Brod;

Červen 9.

při slavnosti položení základního kamene právnické fakulty MU provedena premiéra Sboru ke kladení základního kamene na slova Antonína Trýba (sbor vznikl 2. 4. 1928);

Červenec 1.–21.

Luhačovice, Augustiniánský dům; během léčebného pobytu J. navštívil William Ritter, znalec české hudby a zvl. slovenského folklóru; v r. 1923 napsal krátké pojednání o J. do francouzské Enykclopedie de la Musique a J. nabídl ke zhudebnění dvě svá libreta; z Luhačovic se J. vrátil do Brna;

Červenec

Škola slovanských studií v Londýně zvolila Janáčka dopisujícím členem;

Červenec 29.

společně se Stösslovými navštívil v Brně Výstavu soudobé kultury a

Červenec 30.

s nimi odjel na Hukvaldy, kde od prosince 1927 renovoval, přistavoval a nově zařizoval svůj dům; návštěva Stösslových, zvláště paní Kamily, byla dlouho připravována a J. toužebným přáním;

Srpen 1.

J. s paní Kamilou a jejím synem Ottou podnikli výlet do Štramberku;

Srpen 8.

J. onemocněl;

Srpen 9.

k J. přivolán hukvaldský lékař MUDr. Emil Franta;

Srpen 10.

J. odvážejí do ostravského sanatoria MUDr. L. Kleina;

Srpen 12.

píše poslední dopis Williamu Ritterovi, novou poslední vůli a v 10. hod. dopoledne umírá; Zdenka J. přijíždí do Ostravy, přebírá od paní Kamily J. osobní věci a obě jedou týž den do Hukvald;

Srpen 15.

J. pohřeb v Brně, vypraven z budovy divadla Na hradbách;

Srpen 17.

dodatečné uložení ostatků na čestném pohřebišti na Ústředním hřbitově. Hrob označen náhrobkem, který je dílem E. Miléna a v němž je vytesán úryvek z J. sboru Potulný šílenec: „se silou uhaslou a srdcem v prachu jako strom, jenž byl vyvrácen“.