Její pastorkyňa
Její pastorkyňa (Jenůfa): Opera, která Janáčkovi získala svět
Opera o třech jednáních, JV I/4
Vznik: 1894 -1903, revize 1907, 1908, 1915.
Premiéra: 21.1. 1904, Brno, dirigent Cyril Metoděj Hrazdira, režie Josef Malý
Durata: 1. dějství 40 min, 2. dějství 50 min, 3. dějství 30 min
Její pastorkyni vázal bych jen černou stuhou dlouhé nemoci, bolestí a nářků mé dcery Olgy a klučiny Vladimíra.
Dlouhých devět let pracoval Janáček na této strhující opeře o lásce, žárlivosti, pýše, vině a následcích lidských rozhodnutí. Dílo nevznikalo snadno. Při komponování prožíval Janáček nemoc milované dcery Olgy, která zemřela krátce po dokončení. Skládal vlastně pro ni: prosila, aby jí svou operu přehrál, když viděla, že se jejího provedení nedožije. Janáček nabídl partituru Její pastorkyně pražskému Národnímu divadlu, ale dočkal se nelítostného odmítnutí. Nechtěl se však vzdát a svolil, aby operu nastudovalo české Národní divadlo v Brně, i když se vzhledem k chudým poměrům nedalo očekávat dokonalé provedení. Dirigent Metoděj Hrazdira se nastudování věnoval s velkým zaujetím a žádná jiná opera se tehdy v Brně nezkoušela tak dlouho. Novinka byla se zájmem očekávána, z Prahy přijeli recenzenti i autorka divadelní předlohy Gabriela Preissová. Premiéra byla doslova triumfem. Janáčkem očekávaný Karel Kovařovic sice přijel z Prahy na reprízu, svůj úsudek o díle však nezměnil. Pražským odmítáním Janáček stěží překonával pochybnosti o vlastních schopnostech, ale nepřestával věřit v originalitu díla. V Pastorkyni opustil tradiční osnovu opery s uzavřenými čísly a áriemi. Jako vůbec první český skladatel se rozhodl komponovat na neveršovaný text. Inspiroval se melodií lidské řeči a rytmy lidových písní a tanců. Takzvané nápěvky mluvy, které si zapisoval, jej přivedly na novou tvůrčí cestu: melodie se zrodila ze slova. Pastorkyně je plná dramatických vzruchů, smutku a napětí, které zaznívá i v tónech lidového veselí. Hudební výraz opery směřuje k zachycení pravdy; je zbaven patosu a efektních scén.
Její pastorkyňa se dočkala pražské premiéry 26. 5. 1916 a pak už Janáčka čekal úspěch za úspěchem. Díky německému překladu Maxe Broda projevila o operu zájem Vídeň (1918), následoval Berlín a Metropolitní opera v New Yorku (1924). Dílo se stalo součástí světového operní repertoáru.
Audio ukázka
Její pastorkyňa – 1. dějství
Její pastorkyňa – 3. dějství
LITERATURA – výběr ke studiu:
AUDUS, Mark: Chybějící pojítko. Rekonstrukce Její pastorkyně z r. 1904. In: Opus musicum XXVIII, 1996, s. 186–196.
BAKALA, Břetislav. FIRKUŠNÝ, Leoš: Zásahy v Pastorkyni. In: Rytmus VIII 1942-43, č. 7, str. 85-86.
HELFERT, Vladimír: Něco o vzniku Její pastorkyně. In: Divadelní list v Brně IX. 1933
NĚMCOVÁ, Alena: Brněnská premiéra Janáčkovy Její pastorkyně. In: Časopis Moravského muzea v Brně LIX, 1974, s. 133–146.
NĚMCOVÁ, Alena: Horňácké vzory v Janáčkově Její pastorkyni. In: Opus musicum XXVI, 1994, s. 57–67.
PROCHÁZKA, Jaroslav: Brods Übersetzung des Libretos der Jenufa und die Korrekturen Franz Kafka. In: Acta Janáčkiana I, Brno 1968, s. 109–113.
PŘIBÁŇOVÁ, Svatava: Svět Janáčkových oper. Brno, 1998.
SÁDECKÝ, Zdeněk: Výstavba dialogu a monologu v Janáčkově Její pastorkyni. In: Živá hudba IV, 1968, s. 73–146.
STRÖBL, Dietmar: Motiv und Figur in den Kompositionen der Jenůfa – Werkgruppe Leoš Janáčeks. Untersuchungen zum Prozess der kompositorischen Individuation bei Janáček. München, Salzburg 1975.
ŠTĚDROŇ Bohumír: Zur genesis vor Leoš Janáčeks oper Jenůfa. Brno, 1968.
TYRRELL, John: Janáček’s Operas. A Documentary Account. London, 1992.
ZAHRÁDKA, Jiří: „Pravdu, první věci pravdu, ne krásu.“ Příběh Janáčkovy Její pastorkyně. Brno, 2021.
