Otčenáš

"živé obrazy" pro sólový tenor, sbor, harfu a varhany

malá kantáta, JW IV/29
Doba vzniku: první verze jaro 1901, druhá verze r. 1906
Obsazení: verze 1901: T, SATB, klavír a/nebo harmonium
verze 1906: T, SATB, harfa a varhany
Durata: 15 min
První provedení: 15. 6. 1901 byla v brněnském Národním divadle provedena pod Janáčkovým vedením první verze s živými obrazy.
Druhá koncertní verze: 18.11.1906 Praha Rudolfinum, dirigent Adolf Piskáček, tenor František Pácal, zpěvácky spolek Hlahol, varhany Josef Křička, Janáček přítomen.
První vydání: verze 1901 nepublikována, verze 1906: Státní hudební nakladatelství, Praha 1963.
Dostupné vydání: Editio Janáček – Cantate piccole, Brno 2020.
Bärenreiter Praha, ed. Bohumír Štědroň.

Inspirací ke zhudebnění textu byl Leoši Janáčkovi cyklus osmi obrazů soudobého polského malíře Jósefa Męciny-Krzesze. Skladatel text modlitby však uchopil vlastním, sociálně vyhroceným způsobem v pěti částech, které odpovídaly pěti živým obrazům převedeným na jeviště:
1. Klekání (Otče náš)
2. Umírající dítě (Buď vůle Tvá)
3. Hrozící úrodě bouře (Chléb náš vezdejší)
4. Odsouzený (Neuvoď nás v pokušení)
5. Spící rodina v nebezpečí zločince (Ale zbav nás všeho zlého)
V melodice je patrný vliv moravské lidové písně, slovní deklamace má vlivem lašského nářečí přízvuk na předposlední slabice. Dramatický sled scén svým výrazem předjímá operu Její pastorkyňa.