Rákos Rákoczy
Kam vy, řeky zpěvného Lašska, spějete? (…) V notách, v taktech sedí mi jizba napěchovaného lidu, zpocených, zčervenalých tváří: vše se hýbe, klaní, vrtí. (…) Připadá mi, že vy, říčky Lašska, honíte se rytmy těch jeho tanců, z dávných věků až i dnes. (…) na chválu rodného kraje, mojeho Lašska, půjde partitura plna mihotavých notiček, plna laškovných nápěvků, švitořivých i zamyšlených, do světa.
Ať rozsévá veselí a kouzlí na tvářích úsměv.
Libreto: Jan Herben
Premiéra 24. 7. 1891 Praha
Durato: 45min
Do svého rodného kraje, Lašska, se Leoš Janáček opakovaně vracel. Od roku 1888 se systematicky zabýval etnografickou činností i v regionu a už deset let před tím (tj. 1878 v roce jejich vzniku) dirigoval v Brně Dvořákovy Slovanské tance. Janáčkův starší přítel jej inspiroval k stylizaci lidových tanců do orchestrální formy. V době, kdy se Janáček ještě podepisoval křestním jménem LEV, byly Lašské tance (původně zvané Valašské), prvními tištěnými skladbami, které uváděly Janáčka v širší známost. Jak však k tomu došlo? Čtyři tance měly při brněnské premiéře 21. února 1889 takový úspěch, že Janáčka povzbudily k touze po jejich provedení na scéně Národního divadla v Praze. Napsal řediteli královského zemského českého a Národního divadla Šubertovi, který do Brna vyslal baletního mistra Augustina Bergera. Klasicky orientovaný choreograf a tanečník však zprostředkoval dojmy z reprízy v takové podobě, že pražské divadlo nabídlo Janáčkovi pouhé zařazení dvou z tanců coby vsuvek do jiného baletu. Janáček se nespokojil s použitím svých tanců jako doplňků práce cizí a nabídl vlastní „samostatný balet slohu jednotného z bohatých a působivých motivů valašských“. Bylo však nutné k baletu napsat scénář. První verzi Janáček umístil do rodných Hukvald pod zříceninu hradu, a nazval jej idylickým obrazem o jednom jednání. Ředitelství divadla si vyžádalo k prostému ději jako podklad partituru a celé libreto. Janáček, zapálený myšlenkou uvést tance rodného kraje formou baletu přímo v Praze, spěchal s prací a zásilku odeslal před koncem sezony 1889. Reakce však byla zamítavá. Ve srovnání s barvitou instrumentací Dvořákových Slovanských tanců nebylo patrně Janáčkovo respektování a neidealizování původního prostého doprovodu dostatečně působivé. Musel se spokojit s provedením jednotlivých čísel cyklu. Ředitel Šubert se ovšem na Janáčka s žádostí o zemité tance obrátil později znovu, a to v souvislosti s připravovanou jubilejní zemskou výstavou a nezlomný Janáček nabídl znovu samostatný balet. Za libretistu zvolil Jana Herbena, jenž vypracoval libreto s námětem moravské (slovácké) svatby, přičemž Janáčkovi velmi záleželo také na přesné charakteristice slováckých krojů.
K premiéře Janáčkova jediného baletu Rákoš Rákoczy JW I/2 došlo v létě jubilejní zemské výstavy 24. července 1891. (obr. – cenzurou povolené provedení s vynecháním slov v písních).
