Zápisník zmizelého
JW V/12
Doba vzniku: srpen 1917 – 11. listopad 1919
První provedení: 18. 4. 1921, Brno, Reduta. Karel Zavřel (T), Ludmila Kvapilová-Kudláčková (A), Břetislav Bakala (klavír). Janáček byl premiéře přítomen. Ve stejném obsazení byla skladba provedena 18. 10. 1921 v Praze.
První vydání: Oldřich Pazdírek, Brno 1921
Kritická edice E/4 Editio Janáček, Brno 2005 https://www.editiojanacek.eu/p/zapisnik-zmizeleho-1920/
Durata: 40 min
V květnu 1916 otiskly Lidové noviny, které Leoš Janáček pravidelně četl a do kterých přispíval svými fejetony, anonymní veršovaný text „Z pera samoukova“ zahalený rouchem tajemství. Janáčka zaujal. Stejně jako tehdejší čtenáři netušil, že text byl vědomou mystifikací valašského spisovatele Ozefa (Josefa) Kaldy. Emocionální síla, bezprostřednost básní a prolínání dialektu a hovorového jazyka mohla Janáčka přesvědčit o lidovém původu textu, takže uvěřil příběhu jako svědectví o zmizení venkovského mládence Janíčka.
V létě roku 1917 se Leoš Janáček v Luhačovicích poprvé setkal s Kamilou Stösslovou. Její zjev podnítil Janáčkovu fantazii. V okouzlení postupně mizela z jeho představy Gabriela Horvátová (první Kostelnička z opery Její pastorkyňa) a Janáčkův milostný cit ztotožnil posléze „cikánku Zefku“ s múzou závěrečné etapy svého života – Kamilou Stösslovou.
Janáčkův písňový cyklus Zápisník zmizelého je mistrovským dílem v kontextu evropské koncertní vokální tvorby 20. století.
