Přeskočit na obsah

Její pastorkyňa

Opera na prozaický text? Ve své době přelomový nápad. Její pastorkyňa proslavila Janáčka u nás i v zahraničí.
Její pastorkyňa

Její pastorkyňa (Jenůfa): Opera, která Janáčkovi získala svět

Opera o třech jednáních, JV I/4
Dokončení: 1903
Premiéra: 21.1. 1904, Brno, dirigent Cyril Metoděj Hrazdira, režie Josef Malý
Durata: 1. dějství 40 min, 2. dějství 50 min, 3. dějství 30 min

Její pastorkyni vázal bych jen černou stuhou dlouhé nemoci, bolestí a nářků mé dcery Olgy a klučiny Vladimíra.

Více informací

Dlouhých 9 let psal Janáček Její pastorkyni, struhující operu o žárlivosti, pýše, vině, odplatě i lásce. Nevznikala snadno. Při komponování opery prožíval Janáček nemoc dcery Olgy, která zemřela krátce po dokončení. Možná proto je opera o nešťastné Jenůfě a vraždě jejího synáčka tak plná emocí. Komponoval vlastně pro ni: prosila, aby jí svou operu přehrál, když viděla, že se jejího provedení nedožije. Janáček pak nabídl partituru Její pastorkyně pražskému Národnímu divadlu a po delší době se dočkal jen odmítnutí. Ředitelství poslalo partituru zpět s nelítostným sdělením, že opera není vhodná k provozování. Janáček však kapitulovat nechtěl a svolil, aby operu nastudovalo české divadlo v Brně, i když neočekával dokonalé provedení.

Chudobné brněnské divadlo chtělo připravit důstojnou premiéru; dirigent Metod Hrazdíra se nastudování věnoval s obrovským zaujetím a žádná jiná opera se tehdy v Brně nezkoušela tak dlouhou dobu. Premiéra byla očekávána s velkým zájmem veřejnosti, z Prahy přijeli recenzenti i autorka dramatu Gabriela Preissová. Janáčkem zvaná a očekávaný ředitel pražského divadla Karel Kovařovic přijel na příští reprízu, svůj úsudek o díle však nezměnil. Janáček, který pražským odmítáním stěží překonával pochybnosti o vlastních schopnostech však nepřestával věřit, že dokonalé provedení prokáže originalitu jeho díla.

V Pastorkyni Janáček opustil tradiční osnovu opery s uzavřenými čísly a áriemi i svou dosavadní kompoziční metodu. Janáček při tvorbě využil několik zdrojů inspirace: nápěvky mluvy, folklór i rodný kraj. Právě nápěvky mluvy jej přivedly na novou tvůrčí cestu: melodie se zrodila ze slova, z citového proniknutí k postavám. Pastorkyně je od prvních taktů plná dramatických vzruchů, smutku a napětí, které zaznívá i v tónech lidového veselí. Hudební výraz opery Janáček oprostil patosu, není v něm místa pro efektní scény.

Pražské premiéry se opera konečně dočkala v roce 1916 a pak už Janáčka čekal úspěch za úspěchem. Brzy o Pastorkyni projevila zájem Vídeň a v roce 1924 proběhla premiéra v newyorské Metropolitní opeře. Americké obecenstvo okouzlila v německém překladu Maxe Broda.

Audio ukázka

Literatura (výběr):
BAKALA, Břetislav. FIRKUŠNÝ, Leoš: Zásahy v Pastorkyni. (Rytmus VIII 1942-43, č. 7, str. 85-86).
HELFERT, Vladimír. 1933. Něco o vzniku Její pastorkyně. In: Divadelní list v Brně IX. 1933
PROCHÁZKA, Jaroslav: Brods Übersetzung des Libretos der Jenufa und die Korrekturen Franz Kafka (Acta Janáčkiana I, Brno 1968, s. 109–113).
PŘIBÁŇOVÁ, Svatava. Svět Janáčkových oper. Brno, 1998.
ŠTĚDROŇ Bohumír: Zur genesis vor Leoš Janáčeks oper Jenůfa. Brno, 1968.
TYRRELL, John. Janáček’s Operas. A Documentary Account. London, 1992.
ZAHRÁDKA, Jiří. “Pravdu, první věci pravdu, ne krásu.” Příběh Janáčkovy Její pastorkyně. Brno, 2021.

Všechna práva vyhrazena. Některé použité obrázky a notové zápisy spadají pod licenci Creative Commons 4.0 Creative Commons 4.0