Mladý Janáček si přál studovat v Petrohradě u Antona Rubinštejna klavír, proto mu v roce 1878 napsal o stipendium. Dopis se však bez odezvy vrátil zpět.
Petrohrad proto poprvé navštívil až v červenci 1896, aby se tu setkal s bratrem Františkem. S Františkem si byli ze všech sourozenců nejblíže, psali si spolu rusky.
V roce 1902 odjel do Petrohradu s dcerou Olgou, která si tu měla zdokonalit ruštinu. Olga v Petrohradu onemocněla, o rok později zemřela.
V průběhu roku 1903 se Janáček podílel na přípravě Všeslovanské výstavy v Petrohradu, ta se ale nakonec nekonala.
Koncem června 1927 se Janáček účastnil festivalu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bylo provedeno jeho Concertino. Součástí festivalu byla mezinárodní hudební výstava Hudba v životě národů, na kterou Janáček přivedl lidovou kapelu myjavských hudců jako protiváhu české dudácké kapely.
Z Janáčkových oper byla za skladatelova života ve Frankfurtu uvedena Její pastorkyňav roce 1923.
V březnu 1924 se Janáček zúčastnil uvedení opery Její pastorkyňa, které dirigoval Erich Kleiber. Její pastorkyňa sklidila velký ohlas v německém tisku, Němci si mohli dokonce běžně koupit sadu doutníků pojmenovanou podle hlavní hrdinky opery Jenufa.
Na konci května 1926 se odehrála berlínská premiéra opery Káťa Kabanová, které se Janáček zúčastnil. Poblahopřát mu přišel skladatel a hudební teoretik Arnold Schönberg. Opera zaznamenala velký ohlas, díky ní byl Janáček jmenován členem Pruské akademie (1927).
V září 1927 se Janáček účastnil berlínského provedení Sinfonietty. Řídil ho Otto Klemperer, který dílo dirigoval už v březnu toho roku v New Yorku.
Přes přístav Vlissingen cestoval Janáček do Anglie v roce 1926. Na zpáteční cestě se tu na dva dny zdržel a podnikl odtud výlet do lázní Domburg a navštívil Middelburg.
Zapisoval si zvuky mořského příboje.
Na začátku září 1925 odjel Janáček společně s manželkou Zdenkou do Benátek, kde navštívil Mezinárodní festival soudobé hudby. 4. září byl v Benátkách proveden Janáčkův 1. smyčcový kvartet v interpretaci Zikova kvarteta.
Dojmy z cest, benátského festivalu a vyslechnutých skladeb zapsal Janáček ve fejetonu Basta!, publikovaném v Lidových novinách 8. listopadu 1925.
27. října 1922 byl v Londýně poprvé uveden Zápisník zmizelého (v češtině).
Na přelomu dubna a května 1926 se Janáček vypravil do Británie na pozvání Rosy Newmarch, anglické hudební kritičky a spisovatelky, která už roku 1922 vydala v londýnských The Slavonic Review stať o Janáčkovi a moravském hudebním dramatu.
Během Janáčkovy návštěvy zazněla v Londýně řada jeho skladeb: 1. smyčcový kvartet, Sonáta pro housle a klavír, Mládí, Pohádka pro violoncello a klavír. Janáček se zde také setkal s významnými osobnostmi kulturního a společenského života Velké Británie.
Vystoupil na londýnské Škole slovanských studií (v roce 1928 se stal jejím dopisujícím členem) a v Československém klubu londýnském. Účastnil se koncertu houslistky Adily Fachiri, která hrála Janáčkovu houslovou sonátu.
