Amarus
Mezi kompozicí prvního a druhého jednání opery Její pastorkyňa složil Janáček v roce 1897 kantátu Amarus. Jako textová předloha mu posloužila báseň Jaroslava Vrchlického o chlapci, který nepoznal svou matku a vyrůstal v klášteře – což bylo téma, které bylo Janáčkovi vzhledem k jeho dětství ve starobrněnském klášteře blízké. Amarus, jak chlapce v klášteře nazývali, měl za úkol dolévat olej do lampy s věčným světlem. Jednou se mu zjevil anděl a prozradil mu, že zemře té noci, kdy zapomene olej dolít. Jednou na jaře Amarus s lítostí pozoroval zamilovanou dívku s chlapcem, rozjímal nad svým osamělým životem a na lampu zapomněl. Ráno jej ostatní našli mrtvého. Kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr měla v úplném znění premiéru až v roce 1912, nejprve v brněnském Besedním domě, krátce nato také v pražském Rudolfinu.
První provedení: 1898 Brno (pouze Epilog), 1921 Brno (kompletní skladba)
Audio ukázka
