Věčné evangelium
Kantáta, JW III/8
1. Con moto, 2. Adagio, 3. Con moto, 4. Andante
Doba vzniku: 1913?, 1914
První provedení: 5. 2. 1917, Praha, Smetanova síň, dirigent Jaroslav Křička, soprán Gabriela Horvátová, tenor Vladimír Wuršer, Zpěvácký spolek Hlahol, orchestr České filharmonie.
Durata: 21 min
Janáčkova duchovní kantáta Věčné evangelium vznikla podobně jako Amarus na text básníka Jaroslava Vrchlického. Stejnojmenná veršovaná legenda ze sbírky „Fresky a gobeliny“ (1891) je inspirovaná učením středověkého mnicha Joachima z Fiore (1132-1202) a jeho vidění anděla, který přináší “věčné evangelium” a předpovídá příchod dokonalé říše lásky lidstva ke všemu tvorstvu. Jejím veleknězem ustanovuje svatého Františka s Assisi. Zdá se být až symbolické, že Janáček zhudebnil toto poselství krátce před vypuknutím první světové války.
Dílo skladatel rozvrhnul do čtyř částí. Postavu proroka Joachima zhmotnil sólo tenorem a anděla svěřil sopránu. Závěrečný epilog uvádí slova To všecko děl mi anděl v noci tmavé. Andělem při prvním uvedení nebyl nikdo jiný než Kostelnička prvního pražského provedení Její pastorkyně – Gabriela Horvátová. Premiéra Věčného evangelia se konala 5. února 1917. V Brně dílo uvedl Ferdinand Vach s orchestrem Národního divadla a sborem Besedy brněnské o dva roky později – v únoru 1919.
