Věčné evangelium
Janáčkova duchovní kantáta Věčné evangelium z roku 1914 vznikla stejně jako Amarus na text generačně a do jisté míry i duchovně spřízněného básníka Jaroslava Vrchlického. Veršovaná legenda nazvaná Věčné evangelium ze sbírky Fresky a gobeliny z roku 1891 je inspirovaná učením středověkého mnicha Joachima z Fiore (1132-1202), který předpovídal, že dějiny budou završeny obdobím Ducha Svatého, tedy láskou veškerého lidstva ke všemu tvorstvu. Je jaksi symbolické, že Janáček zhudebnil toto poselství krátce před propuknutím 1. světové války. Rozdělil je do čtyř částí s důrazem na tenorový part a sbor. Premiéra se konala až 5. února 1917 v nastudování pražského zpěváckého spolku Hlahol a orchestru České filharmonie pod vedením dirigenta Jaroslava Křičky.
První provedení: 1917, Praha
První vydání: Český hudební fond, Praha 1958
