Janáček ve světě: Co stojí za jeho slávou?
Čím to je?
Abychom pochopili, proč si Janáčka světové publikum oblíbilo, začneme trochu zeširoka. Začtěte se a pochopíte.
Janáček (ne)skladatel
Kdybyste se třicetiletého Janáčka zeptali, čím je, nejspíš by se neoznačil za skladatele. Byl špičkovým dirigentem, učitelem, ředitelem, organizoval hudební život a skládal jen příležitostně. Řada jeho kompozic z mládí ukazuje nevšední ambice, nicméně komponování nepovažoval za nejsmysluplnější činnost.
Proč? Možná proto, že nenacházel cestu, jak dosáhnout něčeho zásadně nového. Jeho skladby byly krásné a podmanivé, ale… „Takových už bylo,“ mohl našeptávat jeho kritický duch.
Když se skladatel dívá na hudbu očima vědce
Janáček byl pilný čtenář a bez problémů chápal i velmi náročnou vědeckou literaturu, zejména z oblasti psychologie. Díky tomu uvažoval o hudbě v širších souvislostech. Nejznámější je jeho teorie „sčasování“, která dává rytmickou strukturu díla do přímé souvislosti s psychologickým efektem na posluchače.
Brzy začal studovat to, co stojí na pomezí hudby a jiných jevů. Jeho melodiku, ale i samotnou tvůrčí intuici ovlivnilo studium nápěvků lidské mluvy. Ve svých operách záměrně upřednostňoval psychologii a drama před hudbou, která těmto záměrům sloužila. Díky tomu je paradoxně působivá ve své realističnosti a tvárnosti.
Jenom ne rutinu!
Díky tvůrčímu úspěchu opery Její pastorkyňa ještě zesílil Janáčkův odpor ke všemu předvídatelnému a rutinnímu. Nejen v hudbě a literárním díle, ale i v tak běžných věcech, jako je úřední korespondence.
Při práci s nově založeným Pěveckým sdružením moravských učitelů, který byl na nevídané úrovni, mohl Janáček unikátně využít potenciál mužského sboru. Při komponování hledal nové možnosti, experimentoval.
Za vším hledej trpící ženu
Pohnuté životní osudy, jako byla smrt jeho dospělé dcery Olgy, vedly Janáčka k silné náklonnosti k ženám. Nešlo však o tělesný prožitek – Janáček silně vnímal fenomén ženského utrpení, který se promítl do jeho oper.
Proto přirozeně tíhl k tragické opeře s tradičním pojetím hlavní hrdinky: ta je stíhaná osudem a na konci umírá. Nesnášel však rutinu, proto pro toto klasické téma volil nezvyklé kontexty.
Uveďme pár příkladů.
Její pastorkyňa: realistické drama s vraždou dítěte.
Osud: tajemná, až surrealisticky křehká opera podle skutečného příběhu Janáčkovy krátkodobé múzy Kamily Urválkové.
Káťa Kabanová: nejtradičnější zpracování tragické opery, ale s využitím krajní zvukomalebné a melodické lyriky.
Příhody lišky Bystroušky: Těsnohlídkova předloha i Janáčkova opera podle komiksu, tehdy zcela nového výtvarně-literárního útvaru. Rozjíveným Těsnohlídkovým příhodám dodal až Janáček vážný rozměr včleněním Bystrouščiny smrti.
Věc Makropulos: opera se sci-fi námětem o ženské hrdince, která trpí pod tíží 337 prožitých let.
Z mrtvého domu: trpící, často i zavražděné ženy ožívají v živelných vyprávěních trestanců.
Opera patří všem citlivým lidem
Zájem o klasickou hudbu a operu ve světě neklesá. Opera se především za posledních 100 let dostala ze situace, kdy byla vyhrazená pro úzké společenské kruhy, do univerzálního zájmu lidí citlivých, kulturních a intelektuálně založených. Ti v opeře hledají silné přesahy mimo konvence.
Právě přes operu se Janáček prosadil ve světě. Současné publikum si oblíbilo jeho antirutinní přístup, který tiší hlad po novosti, nezvyklosti, působivosti a pravdivosti.
Zamyšlení nad Janáčkovým místem ve světě pro nás zpracoval muzikolog Jan Špaček
