Praha

Píše se rok 1874 a Janáček přijíždí do Prahy za studiem na varhanickou školu. Jeho vztahy s pražským uměleckým prostředím jsou ale od samého začátku problematické.

Kritika provedení gregoriánské mše, kterou řídil ředitel jeho školy František Zdeněk Skuherský, mu vyslouží okamžité vyloučení ze studia. A tím jeho složitá cesta k přijetí Pražany jen začíná.

Dominikánský klášter sv. Jiljí

Právě tady, na varhanické škole, studoval Janáček v letech 1874 – 1875.

Štěpánská ulice 50

V nevytápěné místnosti v bytě na Štěpánské bydlel dvacetiletý Janáček během studia na varhanické škole. V jeho chudobě mu pomáhal kaplan Ferdinand Lehner – vydavatel časopisu o duchovní hudbě. Zadal mu první novinářský úkol, pozval hladového Janáčka na nemálo večeří a navíc mu zajistil do bytu klavír, aby se nemusel učit jen na klávesnici namalované na stole…

Karlovo nám. 3

Na několik měsíců v létě 1877 se Janáček do Prahy vrátil vzdělávat se soukromě u Františka Zdeňka Skuherského, a to v instrumentaci a hudebních formách. Bydlel u Josefa Vorlíčka, jehož dcery Božena, Ludmila a Hermína, vystupovaly od roku 1879 sólově i jako smyčcové trio v českých zemích a ve Švédsku.

Kostel sv. Vojtěcha

Vojtěšská 214, Nově Město
V tomto kostele působil jako varhaník Antonín Dvořák v době, kdy se s ním Janáček seznámil. Umělecké spříznění a vřelé přátelství trvalo po celý život.

Národní divadlo

Národní 2, Nové Město
Janáčkovu nejslavnější operu „Její pastorkyňa“ pražské Národní divadlo nejprve odmítlo. Uvedlo ji až v roce 1916, třináct let po jejím dokončení.
Pražské uvedení ale Janáčkovi přineslo úspěch. V Praze slyšel Její pastorkyni ředitel vídeňské Universal-Edition a rozhodl se ji vydat.
V Národním divadle se odehrála také premiéra opery Výlety páně Broučkovy (1920). Následně Národní divadlo uvedlo i opery Káťa Kabanová (1922, rok po brněnské premiéře) a Příhody lišky Bystroušky (1925, půl roku po brněnské premiéře).

Národopisná výstava

Roku 1895 se stal Leoš Janáček předsedou Moravského pracovního výboru Národopisné českoslovanské výstavy v Praze. Jezdil proto do Prahy často, aby sledoval průběh folklorních slavností. Kromě svého dramaturgického vkladu do programu výstavy také přivedl hudce z Polanky – lašské hudebníky, zpěváky a tanečníky z Kunčic pod Ondřejníkem. Během srpna se pak podílel na průběhu tzv. moravských dnů v rámci národopisné výstavy.