Česká republika

Od září 1865 (fundace na Starém Brně) Leoš Janáček navštěvuje i městskou reálku. S fundatisty účinkuje při chrámových hudebních produkcích, později též na veřejných koncertech v Lužánkách (jako klavírní doprovazeč) a při divadelních představeních v Redutě (sborista).

1869 zahájil studia na c.k. ústavu ku vzdělávání učitelů v Brně, kde do roku 1904 působil i jako prozatímní učitel.

Na kůru starobrněnského kostela vypomáhá při nácviku a hudebních produkcích a po odchodu Pavla Křížkovského je ustanoven jeho nástupcem ve funkci ředitele kůru.

Byl členem Čtenářského spolku v Brně, čestným členem Svatopluku.

V únoru 1876 byl Leoš Janáček jmenován sbormistrem Filharmonického spolku Beseda brněnská a stal se i jejím čestným členem.

Byl přispívajícím členem spolku Vesna, členem výboru Družstva pro podporu České národní kapely v Brně.

Byl také zvolen předsedou Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Brně.

Leoš Janáček v Brně poznal svoji manželku Zdenku Schulzovou. Roku 1881 měli svatbu. 1882 se v Brně narodila a 1903 zemřela jejich dcera Olga. 1888 se narodil a 1890 zemřel jejich syn Vladimír.

Od roku 1910 žili manželé Janáčkovi v domku za Varhanickou školou, nynějším Památníku Leoše Janáčka, na ulici Smetanova 14 v Brně.

V roce 1919 došlo ke sloučení varhanické školy s hudební školou Besedy brněnské a vznikla konzervatoř hudby v Brně. Janáček byl profesorem mistrovské školy pražské konzervatoře s působností v Brně a stal se prvním předsedou Klubu moravských skladatelů.

Stopy, které v Brně Leoš Janáček zanechal, jsou zpracovány na stránkách leosjanacek.eu.

Dílo

V Besedním domě a Redutě měla premiéru řada děl. V brněnském Národním divadle se uskutečnily premiéry oper Šárka (11.listopadu 1925), Počátek románu (v Divadle na Veveří 10. února 1894), Její pastorkyňa (21. ledna 1904), Káťa Kabanová (23. listopadu 1923), Příhody lišky Bystroušky (6. listopadu 1924), Výlet pana Broučka do Měsíce (15. 5. 1926), Věc Makropulos (18. 12. 1926), Z mrtvého domu (až po smrti Leoše Janáčka v roce 1930).

14. května 1927 se Janáček zúčastnil druhého provedení kantáty Amarus v boskovické sokolovně. Spolu s manželkou a hostiteli vyrazil na procházku k boskovickému hradu.

V malé obci na Hodonínsku působil Janáčkův strýc, kaplan Jan Janáček. Po smrti svého bratra, Leošova otce, převzal část starosti o jeho rodinu. Leoš Janáček svého strýce navštěvoval o prázdninách – a právě tehdy poznávat rázovité Slovácko, které se otisklo do jeho pozdějších děl.

V měšťanském domě vedle radnice na dnešním náměstí Sigmunda Freuda se narodila Janáčkova matka Amálie. Po smrti svého manžela v roce 1866 se sem vrátila. Janáček ji tu jako 15letý navštívil v roce 1869, a to jen díky finanční pomoci strýce Jana.

V Příboře měli Janáčkovi rodiče Jiří a Amálie svatbu (1838), narodilo se tam prvních pět jejich dětí. V roce 1848 se rodina z Příbora přestěhovala do Hukvald.

Dnes už rodný dům Janáčkovy matky nestojí, byl zbourán na konci 30. let.

Radhošť a Pustevny navštěvoval Janáček rád se svými hosty i s rodinou. V roce 1920 byste ho tu například potkali s dirigentem Vilémem Petrželkou, v letech 1915 a 1927 zase s manželkou Zdenkou.

V roce 1879 odehrál Janáček v Rožnově své klavírní Dumky na akademii pořádané k odhalení pomníku Fr. Palackého.

V roce 1925 během slavností Valašského roku v Rožnově zazněly Janáčkovy sbory.

V Písku vyučoval Otakar Ševčík, zakladatel české houslové metodiky. Leoš Janáček si profesora Ševčíka velmi vážil a snažil se ho získat pro budoucí brněnskou konzervatoř.

Přemyslova ulice č. p. 17

Na této adrese navštěvoval Leoš Janáček Kamilu Stösslovou. Přátelství mezi nimi, které se zrodilo v roce 1917 v Luhačovicích, přerostlo v silný emocionální vztah na dobu jedenácti let – trval až do konce Janáčkova života. Díky svému veselému temperamentu se Kamila stala múzou jeho zralých let. Poprvé Janáček navštívil rodinu Stösslových v červnu 1924. V Palackého sadech vyslechl promenádní koncert vojenské dechové hudby a do zápisníku si poznačil fanfáry. V roce 1926 ho pak tato vzpomínka inspirovala Sinfoniettě vojenské pro všesokolský slet. Kamila osobně pak byla inspirací kompozice opery Káťa Kabanová, Zápisníku zmizelého, nebo druhého smyčcového kvartetu „Listy důvěrné“. Díky 713 dopisům, které Leoš Janáček Kamile adresoval, se nám dochovaly informace o procesu vzniku jeho děl i o jejich úspěchu a uvádění.

Leoš Janáček Kamile Stösslové 30. 6. 1924, Janáčkův archiv ODH MZM, sign. E 225.
Milá paní Kamilo!
První den co píši patří Vám.
Děkuji Vám srdečně za veselé a rozmarné dny, za Váš stálý úsměv i rozpustilost, za Vaši milost a starost o mne.
Byly to tři krásné dny, jež neměly stínu.
Jsem rád, že oživl v mé mysli Vás obraz, stále stejně poutavý, jak byl onen luhačovický.
Vy víte, že bych Vám neublížil a já vím, že mi nedáte ublížit.

Píše se rok 1874 a Janáček přijíždí do Prahy za studiem na varhanickou školu. Jeho vztahy s pražským uměleckým prostředím jsou ale od samého začátku problematické.

Kritika provedení gregoriánské mše, kterou řídil ředitel jeho školy František Zdeněk Skuherský, mu vyslouží okamžité vyloučení ze studia. A tím jeho složitá cesta k přijetí Pražany jen začíná.

Dominikánský klášter sv. Jiljí

Právě tady, na varhanické škole, studoval Janáček v letech 1874 – 1875.

Štěpánská ulice 50

V nevytápěné místnosti v bytě na Štěpánské bydlel dvacetiletý Janáček během studia na varhanické škole. V jeho chudobě mu pomáhal kaplan Ferdinand Lehner – vydavatel časopisu o duchovní hudbě. Zadal mu první novinářský úkol, pozval hladového Janáčka na nemálo večeří a navíc mu zajistil do bytu klavír, aby se nemusel učit jen na klávesnici namalované na stole…

Karlovo nám. 3

Na několik měsíců v létě 1877 se Janáček do Prahy vrátil vzdělávat se soukromě u Františka Zdeňka Skuherského, a to v instrumentaci a hudebních formách. Bydlel u Josefa Vorlíčka, jehož dcery Božena, Ludmila a Hermína, vystupovaly od roku 1879 sólově i jako smyčcové trio v českých zemích a ve Švédsku.

Kostel sv. Vojtěcha

Vojtěšská 214, Nově Město
V tomto kostele působil jako varhaník Antonín Dvořák v době, kdy se s ním Janáček seznámil. Umělecké spříznění a vřelé přátelství trvalo po celý život.

Národní divadlo

Národní 2, Nové Město
Janáčkovu nejslavnější operu „Její pastorkyňa“ pražské Národní divadlo nejprve odmítlo. Uvedlo ji až v roce 1916, třináct let po jejím dokončení.
Pražské uvedení ale Janáčkovi přineslo úspěch. V Praze slyšel Její pastorkyni ředitel vídeňské Universal-Edition a rozhodl se ji vydat.
V Národním divadle se odehrála také premiéra opery Výlety páně Broučkovy (1920). Následně Národní divadlo uvedlo i opery Káťa Kabanová (1922, rok po brněnské premiéře) a Příhody lišky Bystroušky (1925, půl roku po brněnské premiéře).

Národopisná výstava

Roku 1895 se stal Leoš Janáček předsedou Moravského pracovního výboru Národopisné českoslovanské výstavy v Praze. Jezdil proto do Prahy často, aby sledoval průběh folklorních slavností. Kromě svého dramaturgického vkladu do programu výstavy také přivedl hudce z Polanky – lašské hudebníky, zpěváky a tanečníky z Kunčic pod Ondřejníkem. Během srpna se pak podílel na průběhu tzv. moravských dnů v rámci národopisné výstavy.

Národní dům (dnes divadlo Jiřího Myrona)

Čs. legií 148/14
25. září 1906 se tu Janáček zúčastnil ostravské premiéry Její pastorkyně. Dirigoval ji Cyril Metoděj Hrazda, absolvent Janáčkovy varhanické školy.

Více o památce

Národní divadlo moravsko-slezské

První inscenací divadla se 1. listopadu 1919 stala právě Janáčkova Její pastorkyňa.
18. ledna 1924 se tu odehrála premiéra Káti Kabanové.

Hotel Slavia

Hollarova 1124/14
V lednu 1924 byste tu Janáčka zastihli na slavnostním banketu po premiéře Káti Kabanové.

Více o památce

Sanatorium MUDr. Leopolda Kleina (dnes budova R ředitelství Moravské nemocnice Ostrava)

Hornopolní ulice
10. srpna 1928 sem byl Janáček převezen z Hukvald. O dva dny později zde umírá.

Ukázat na mapě

Luhačovice navštívil Janáček poprvé v červenci 1886 a od roku 1903 se sem pravidelně vracel za odpočinkem. Téhož roku se v Luhačovicích seznámil s Kamilou Urválkovou, která se stala inspirací pro jeho operu Osud. V létě roku 1917 se nad Slováckou búdou poprvé setkal s Kamilou Stösslovou, múzou jeho zralých let.

Janův dům (dnes hotel Jurkovičův dům)

Lázeňské náměstí 109
Zde se Janáček seznámil s pěvkyní Marií Calmou-Veselou, druhou ženou MUDr. Františka Veselého. Manželé Veselí se později zasloužili o přijetí Její pastorkyně v pražském Národním divadle.

Vila Vlastimila

Betty Smetanové 244
Ve vile Vlastimile bydlel Janáček v roce 1917. Při tomto pobytu se v Luhačovicích seznámil s Kamilou Stösslovou, která se mu stala blízkou přítelkyní a inspirací.

Augustiniánský dům

A. Václavíka 241
Při pobytu v tomto domě v roce 1926 začal Janáček tvořit Glagolskou mši.
Ubytoval se tu také v dalších letech a setkal se zde například se skladatelem Otakarem Ostrčilem nebo Alfonsem Muchou.